modules/00modlist.long.html obsahuje jednak obšírný úvod do problematiky, tedy například i informaci
o tom, co to vlastně modul je, jednak seznam existujících modulů, rozdělený
na části podle zaměření a se stručnými komentáři ke každému modulu.
Uveďme zde skupiny, do nichž jsou moduly neformálně roztříděny:
src, jednak dokumentaci k Perlu včetně FAQ v adresáři doc. Snad stojí zato upozornit například na
doc/perlref-*, což je vysázená referenční příručka v tom formátu, v jakém ji prodává
nakladatelství O'Reilly, nebo podadresář
doc/FMTEYEWTK, Far More Than Everything You Ever Wanted To Know.
Při hledání řešení na CPANu může pomoci také vyhledávání na URL http://theory.uwinnipeg.ca/search/cpan-search.html s nejrůznějšími kritérii hledání.
authors a odkazy většinou jdou přes authors/id
s krátkou identifikací každého člověka. Součástí názvu bývá číslo verze
a pokud distribuce obsahuje README, je toto na CPANu automaticky dostupné vedle daného archívu.
perl Makefile.PL
make
make test
make install
samozřejmě pokud předchozí fáze proběhly v pořádku. Prvním bodem by jistě
mohla být četba dokumentace a doporučení k instalaci, ale kdo čte manuály,
pokud nejsou žádné problémy, že ;-) Příkaz
perl Makefile.PL vytvoří Makefile, který je nadále svázán (cestami a voláním perlu) s tím interpretem, který
byl volán na .PL. Můžeme tedy mít na disku více verzí Perlu a Makefile.PL zajistí, že instalujeme moduly k té správné.
Pokud se objeví problémy, je vhodné si přečíst návod, zda jsme neměli
nastavit nějakou proměnnou prostředí (kupříkladu $ORACLE_HOME) či se na instalaci mnohdy předcházenou kompilací jinak připravit. Pokud
dojde k chybě až při testech, je možné je pustit znovu jako
make test TEST_VERBOSE=1
což nám může pomoci vyhledat chybu na naší straně.
Pokud jsme si jisti, že chyba není u nás, je vhodné poslat podrobný popis chyby spolu s verzemi Perlu a modulu autorovi, resp. osobě či mailing-listu zodpovědnému za údržbu. Reakce je většinou velmi rychlá -- pokud o chybě informujeme, máme naději na její rychlé odstranění, pokud ne, nemáme si nač stěžovat.
CPAN, který zjednodušuje instalace a upgrade nových verzí modulů na našem
lokálním stroji. Nejjednodušší spuštění
perl -MCPAN -e shell
nám nabídne interaktivní prompt, který dovoluje: vyhledávat moduly na CPANu
a porovnávat jejich verze s verzemi instalovanými (volby i
a m); najít moduly, které mají na CPANu vyšší číslo verze (volba
r); spustit instalaci (install), která ale proběhne jen pokud byl v pořádku jak make, tak make test; vytvořit seznam nainstalovaných modulů, abychom pak na jiném stroji či
jiné platformě byli schopni rychle nainstalovat stejnou konfiguraci (autobundle, recompile).
Modul CPAN při instalaci modulu zajistí stažení distribuce z námi zvoleného CPAN
mirroru, přičemž použije buď externí programy nebo knihovnu LWP. Porovná kontrolní součet .taru, rozbalí ho a pak provede posloupnost výše
uvedených instalačních kroků. Parametry fungování tohoto správce instalace
jsou uloženy na disku, takže se po jeho ukončení neztrácejí.
s/%([0-9a-fA-F]{2})/pack("c",hex($1))/ge;
jsou rychlé a efektivní. Ovšem dělat po dvacáté tu samou věc rychle omrzí,
a proto existuje například modul CGI, který objektovým způsobem nabízí většinu funkcí pro zpracování vstupu
všemi HTTP metodami, manipulaci s předanými parametry i tvorbu například
HTML odpovědi. Výhodou je jednak čisté řešení, jednak jistá záruka, že kód
vyvíjený a podporovaný Perlovskou komunitou se chová podle psaných
i nepsaných standardů a pamatuje i na neobvyklé situace.
Typický skript pak může být
use CGI;
my $query = new CGI; # načte vstup
if ($query->param('name') and # test parametrů
$query->remote_user() eq $allow) {
print $query->header(
-type=>'text/html; charset=iso-8859-2',
-expires=>'+3d'); # odpověď
print $query->start_html(-title=>' ...
Podobně například pro práci s MIME formáty je pravděpodobně lepší přímo
použít prověřený modul, například MIME::Base64 či
MIME::Decoder, než opakovaně vyvíjet obdobný kód. Volnost Perlu jak v otázce typů, tak
například při práci s velkými objemy dat, nám vždy dovoluje obrátit se
v případě nutnosti na standardní Perlovské prostředky, kterými uděláme
rychle potřebné, a pouze pro rutinní části skriptu použijeme funkce
z modulu.
Z CGI a HTML tedy snadno odskočíme k modulu GD, kterým v reálném čase nakreslíme .gif a ten pošleme spolu s HTTP
hlavičkami na výstup, případně si můžeme například tvorbu grafů zjednodušit
nadstavbou nad
GD, modulem GIFgraph. Nebo můžeme pomocí Mail::Folder procházet archív diskusní skupiny a pro přibližné vyhledání použijeme buď
regulární výraz či některý z modulů Text::.
Net::, kde za dvojtečkou jsou jména protokolů jako FTP, Time či NNTP. Při jejich použití opět vytvoříme konstruktorem objekt a k němu voláme
metody, které se promítají na odpovídající akce použitého protokolu,
například
use Net::NNTP;
my $nntp = new Net::NNTP;
my $group = 'comp.lang.perl.misc';
my @gr;
if (@gr = $nntp->group($group)) {
Nad protokolem HTTP jsou postaveny moduly LWP::, Library for WWW access in Perl. Poskytují několik úrovní složitosti
(a možností), od jednoduchého
perl -MLWP::Simple -e 'getprint "http://www.perl.com/";' \
> perl.com.index.html
přes třídu HTTP::Request až po široce konfigurovatelný
LWP::UserAgent.
DBI
(database interface), které definuje skupinu metod pro připojení
k databázi, zaslání SQL dotazu a čtení odpovědi. Pro všechny hlavní
databáze pak existují databázové ovladače, DBD::, které převádí tato unifikovaná volání na volání API jednotlivých
databází.
Příklad použití
use DBI;
my $dbh = DBI->connect("dbi:Oracle:prod", $user, $pass)
or die $DBI::errstr;
my $sth = $dbh->prepare("insert into cust values (?, ?, ?)")
or die $dbh->errstr();
následované provedením příkazu. Takto psaný program je přenesitelný pod
jinou databázi pouhou změnou parametru ve volání connect. Protože ale je více než jeden způsob, jak věci dělat, můžeme samozřejmě
používat i nestandardní rozšíření definovaná databází a ovladačem, která
mohou být rychlejší, ale také neportabilní.
Jádro většiny ovladačů je psáno v jazyce C a pro jeho kompilaci je nutná
alespoň minimální část vývojového prostředí k dané databázi. Vždy je nutné
přečíst si README, kde jsou požadavky pro instalaci konkrétního ovladače vyjmenovány.
Jeden z velmi zajímavých ovladačů je DBD::pNET, který funguje jako proxy pro přístup k databázi na vzdáleném stroji.
Mějme například Informix na Solarisu, s vývojovým prostředím, k nemuž
chceme přistupovat z Linuxového stroje. Informix pro Linux nemáme, a proto
nemůžeme zkompilovat driver na Linuxu a použít přímo síťovou podporu
databáze (navíc mnohdy za speciální peníze). Můžeme ale zkompilovat DBD na
Solarisu a spustit na něm tzv. pNETagenta, daemon, který požadavky
přicházející z Linuxového stroje pošle databázi a zpět zprostředkuje
výsledky. Přenos dat je možno mít kryptovaný a přístup povolený například
jen pro konkrétní stroje.