Tento text vám může pomoci, zejména, pokud přecházíte na UNIX z jiných systémů.

  • Pokud si potřebujete prohlédnout předzpracovaný zdrojový text, použijte přepínač -E. Výstup se bude vypisovat na standardní výstup, bude tedy vhodné přesměrovat jej do souboru. Tedy
     gcc -E program.c > program.out
  • Potřebujete-li bez zásahu do zdrojového textu definovat makro, využijte služeb přepínače -D. Například
     gcc -DMACRO program.c
je ekvivalentní výskytu definice #define MACRO v programu. Pozor, mezi -D a MACRO není mezera.
  • Hlavičkové soubory se hledají ve standardních systémových adresářích (většinou /usr/include). Máte-li hlavičkové soubory uloženy v jiném adresáři, použijte volbu -I. Například při
     gcc -I. program.c
se budou hlavičkové soubory hledat i v aktuálním adresáři.
  • Standardní jméno výstupního souboru je a.out. Chcete-li jej změnit, zadejte jej pomocí přepínače -o.
     gcc -o program program.c
vytvoří spustitelný soubor program.
  • Během ladění je dobré překládat programy se zapnutým přepínačem -g. Potom můžete použít například debugger gdb.
  • Překladač standardně nevypisuje varovná hlášení. Je proto vhodné zadat přepínač -Wall'.
  • Jestliže se chcete pokochat asemblerem, použijte -S.
  • Knihovny mohou být statické nebo dynamické. Statické mají příponu .a, dynamické .so. Standardní systémové knihovny jsou většinou uloženy v adresářích /usr/lib nebo /lib. Pro přilinkování knihovny se použije volba -l. Například
     gcc -lknihovna program.c
linker bude hledat soubor libknihovna.a nebo libknihovna.so. Procházejí se všechny standardní systémové adresáře a dále adresáře zadané volbou -L.
  • Pokud se program skládá z více modulů, je nutné přeložit každý zvlášť a následně všechny sestavit do výsledného programu. Tedy
     gcc -c -o modul1.o modul1.c
     gcc -c -o modul2.o modul2.c
     gcc modul1.o modul2.c -o program