Globální hráč
Globální hráč
Globální úloha Evropské unie
Vnější vztahy Evropské unie
Společná zahraniční a bezpečnostní politika
Obchodní výhody pro všechny
Naši partneři ve světě
Globální úloha Evropské unie
Evropská unie hraje ve světě významnou roli.
Její populace dosahuje 450 milionů –to je více, než mají Spojené státy americké a Rusko dohromady.
V celosvětovém měřítku je nejvýznamnějšíobchodní silou a vytváří jednu čtvrtinusvětového bohatství.
Poskytuje chudým zemím více pomoci než kterýkoliv jiný dárce.
Její měna, euro, zaujímána mezinárodních finančních trzíchhned druhé místo za americkým dolarem.
Cílem Evropské unie nebylo stát sesvětovou velmocí.
Zrodila se jako důsledek druhé světové války a jejímprvořadým zájmem bylo spojit národya obyvatele Evropy.
Jak se však Unierozšiřovala a přebírala stále více odpovědnosti, musela vymezit své vztahyse zbytkem světa.
Stejně tak, jako usiluje o odstranění obchodních překážek, rozvoj chudších regionů a podporu mírové spolupráce v rámci svýchhranic, spolupracuje Unie s ostatnímizeměmi a mezinárodními organizacemi, aby mohl každý využívat výhodotevřených trhů, hospodářského růstua stability ve stále provázanějšímsvětě.
Zároveň však Evropská unieobhajuje své legitimní hospodářské a obchodní zájmy ve světě.
Globální hráč
V současnosti je hlavním úkolem šířitmír a bezpečnost i za hranice Evropské unie.
K naplnění tohoto cíle rozvíjí Evropská unie společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby se mohlapodílet na zajišťování stability, spolupráce a porozumění v širším světě.
palestinské samosprávě a přispívájednou miliardou eur k obnově Afghánistánu.
Na západním Balkáně a vestřední Africe zahájila EU v roce 2003v rámci své nové evropské obranné a bezpečnostní politiky první mise.Další budou následovat. Tím, že Uniepomáhá vytvářet bezpečnost a stabilitu v širším světě, zvyšuje rovněž bezpečnost v rámci svého území.
Na více než čtyřicet let rozdělila studená válka většinu světa na dvatábory. Její konec vedl ke vzniku složitějšího a křehčího světového řádu,který vyžaduje větší účast Evropskéunie při prevenci konfliktů, udržovánímíru a boji proti terorismu.
EU spolufinancuje civilní správu OSN v Kosovu,poskytuje stálou finanční podporu
V neposlední řadě je Evropská uniepříkladem toho, jak mohou státyúspěšně spojit hospodářské a politické zdroje ve společném zájmu.Evropská unie slouží jako vzor prointegraci mezi zeměmi v jiných oblastech světa.
Kdo dává kolik: veřejná rozvojová pomoc zemí OECD v roce 2002
10 % Ostatní dárci
Vnější vztahy Evropské unie obchodní organizace (WTO) aktivněpodílí na vytváření pravidel multilaterálního systému globálního obchodu.Za druhé EU vyjednává své vlastníbilaterální obchodní dohody sezeměmi nebo regionálními uskupenímizemí.
Již od svého zrodu v 50. letech minulého století rozvíjela Evropská unievztahy se zbytkem světa prostřednictvím společné politiky v oblastiobchodu, rozvojové pomoci a formálních dohod o obchodu a spolupráci s jednotlivými zeměmi nebo regionálními uskupeními.
Evropská unie pomáhározvojovým zemím zvyšovat vývoz.
V 70. letech minulého století začala Evropská unie poskytovat humanitárnípomoc potřebným na celém světě.
Odroku 1993 rozvíjí Evropská unie v rámci Maastrichtské smlouvy společnou zahraniční a bezpečnostní politiku(SZBP), která jí umožňuje přijmoutspolečná opatření, když jsou zájmy Unie jako celku ohroženy.
Důležitýmaspektem SZBP se stává obrana, protože EU se snaží podporovat a udržovat stabilitu na celém světě.
Při řešeníproblémů jako jsou terorismus, mezinárodní zločin, obchod s drogaminebo nedovolené přistěhovalectví a globálních záležitostí, jako je životníprostředí, Unie úzce spolupracuje takés ostatními zeměmi a mezinárodnímiorganizacemi.
Globální hráč politický dialog a obsahují doložku,která Unii umožňuje přerušit neboúplně ukončit obchodní vztahy neboposkytování pomoci, pokud partnerská země porušuje lidská práva.Evropská unie navíc v roce 2003 rozhodla, že všechny nové dohody musíobsahovat doložku, v níž se její partneři zavazují k nešíření zbraní hromadného ničení.
Rozvojová pomoc a spolupráce,původně zaměřená na Afriku, byla v polovině 70. let rozšířena na Asii,Latinskou Ameriku a země jižního a východního Středomoří.
Jejím hlavnímúčelem je vždy podporovat udržitelnýrůst a rozvoj v partnerských zemíchtak, aby měly prostředky pro potíránía vymýcení chudoby. Cílem Unie jepomáhat svým partnerům a podporovat je na cestě k úspěchu a prosperitě.
Více než obchod a pomoc
Dohody Evropské unie s partnery pocelém světě zahrnují nejen obchod a tradiční finanční a technickou pomoc,ale také hospodářské a další reformya rovněž podporu programů v oblastirozvoje infrastruktury, zdravotnictví a vzdělávání.Vytvářejí také rámec pro
Evropská unie musí zajistit, aby různéaspekty jejích vnějších politik byly vzájemně konzistentní a nesly jasné celkové poselství.
Na podporu dosaženítohoto cíle byl v roce 1999 jmenovánvysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku.V červnu 2004se vedoucí představitelé Evropskéunie v zásadě dohodli na vytvořenípostu ministra zahraničních věcí EU.To je jedno z nových ustanovení obsažených v Ústavní smlouvě EU.
Podpora lidských práv
Evropská unie podporuje respektování lidských práv doma i v zahraničí.
Zaměřuje se na občanská,politická, hospodářská, sociální a kulturní práva.
Usiluje také o podporu práv žen a dětí a rovněž právmenšin a vysídlených osob.
Lidská práva stojí v popředí dohod Evropské unie s jejími partnery o obchodu a spolupráci a jsoupodmínkou pro země, které se chtějí stát členy Unie.
Evropská unie v posledních letech vedla dialogo lidských právech se zeměmi, jako je Čína a Írán.
Na několik zemí uvalila za porušování lidských právsankce, mj. na Srbsko, Barmu/Myanmar a Zimbabwe.
Evropská unie se rovněž podílí na financování řady činností, které obhajují lidská práva, jako jenapříklad Evropská iniciativa pro demokracii a lidská práva, která poskytuje ročně zhruba 100 milionůeur na:
• posilování demokracie, dobré správy věcí veřejných a právního státu;• podporu celosvětového zrušení trestu smrti;• boj proti mučení a beztrestnosti a na podporu mezinárodních tribunálů a trestních soudů;• boj proti rasismu, xenofobii a diskriminaci menšin a domorodých obyvatel.
Lidská práva pro všechny
Globální hráč
Společná zahraniční a bezpečnostnípolitika
Myšlenka, že by silná Evropa měla vesvětě jednat jako celek, povzbudilačlenské státy ke spolupráci za účelemdosažení koherentního přístupu k zahraniční politice.
Pokrok dosaženýv průběhu let byl pomalý, ale stabilní.
V uplynulých 15 letech Unie posílilasnahy o to, aby v oblasti mezinárodnípolitiky a bezpečnosti hrála úlohu,která by lépe odrážela její hospodářské postavení.
Konflikty, které vzniklyv Evropě po pádu berlínské zdi v roce1989, přesvědčily vedoucí představitele EU v roce 1989 o nezbytnostiúčinné společné akce.
V poslednídobě tuto myšlenku posílil boj protimezinárodnímu terorismu.
Zásada společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) byla zakotvena v roce 1992 v Maastrichtskésmlouvě.
Jen o několik měsíců pozdějivypukla válka v bývalé Jugoslávii.Evropská unie se neúspěšně snažilazprostředkovat politické řešení krize.
Prvním krokem byl na počátku 50. letambiciózní, avšak neúspěšný pokus o vytvoření Evropského obrannéhospolečenství mezi šesti zakládajícímičleny Evropské unie. Následoval proces tzv.
Členské státy EUformulovaly společná prohlášení,pokud to bylo možné.
V prosinci 1997 podepsalo v kanadském hlavním městě Ottawě 122 národů smlouvu u zákazu protipěchotních min.
Tato smlouva, která zakazuje používání, výrobu, šíření a hromadění protipěchotních min,se stala 1. března 1999 závazným mezinárodním právním předpisem.
Mezinárodní opatření proti minám přispívají k podpoře celosvětového míru a stability a zmírnění lidskéhoutrpení v zaminovaných oblastech a nadále představují pro Evropskou unii, která jen v letech 2000–2002přispěla k tomuto úsilí 40 miliony eur, hlavní prioritu.
Jelikož nedisponovala žádnými vlastními vojenskými silami, mohly její členské státy zasáhnout pouze jako součást sil OSN a NATO, které bylypozději do této oblasti vyslány.
Poučení plynoucí z této zkušenostivšak nebylo ztraceno. V reakci naválky na Balkáně a konflikty v Africe v 90. letech vytvořila Evropská unie v obecném rámci SZBP evropskoubezpečnostní a obrannou politiku(EBOP).
V rámci EBOP mohou být do krizových oblastí vyslány vojenské nebopolicejní jednotky za účelem uskutečňování humanitárních operací, udrženímíru, řešení krizí a obnovy míru.
Vojenské akce jsou prováděny jednotkamirychlého nasazení EU, které sicenejsou součástí Severoatlantické aliance, avšak mají přístup k jejím prostředkům.
Evropská unie má nyníkapacitu na rozmístěnívojenských mírovýchjednotek.
První mise uskutečněné v rámci EBOPbyly v bývalé Jugoslávii, dějišti dřívějších neúspěchů EU.
Policejní mise Evropské unie nahradila pracovní skupinu policejních důstojníků OSN v Bosně a Hercegovině v lednu 2003,zatímco vojenské síly EU převzalyúlohy NATO v Bývalé jugoslávskérepublice Makedonii o tři měsícepozději.
Klíčová rozhodnutí však i nadále vyžadují jedno- myslné hlasování – to bylo obtížné,když měla Unie 15 členů, a s 25 členyje to ještě obtížnější.
Přestože se vládyčlenských států k SZBP hlásí, je proně někdy těžké změnit svou vlastnívnitrostátní politiku ve jménu evropskésolidarity. Jak obtížné to může být,ukázaly na jaře 2003 hluboké názo-
Globální hráč rové rozdíly mezi členskými státy EUohledně otázky, zda má Rada bezpečnosti OSN schválit válku podvedením USA proti Iráku.
Na vrcholném setkání v prosinci 2003přijali vedoucí představitelé členskýchstátů EU evropskou bezpečnostní strategii.
V ní se přiznává, že lidé v Evropě a jinde na světě čelí potenciální hrozbě terorismu, šíření zbraníhromadného ničení a nedovolenéhopřistěhovalectví. Na každý druhhrozby je nutné vhodně reagovat, cožčasto vyžaduje i mezinárodní spolupráci.
Prevence je lepší než léčba
Násilné konflikty si vybírají nepřijatelnou daň v podobě lidského utrpení, ničení a plýtvání zdroji.
Sedmnásilných konfliktů po celém světě v průběhu 90. let stálo mezinárodní společenství 200 miliard eur,které by jinak mohly být použity pro mírové účely. Proto je Evropská unie odhodlána jednat účinněji, abyke konfliktům v první řadě vůbec nedocházelo.
Evropská unie již využívá širokou škálu tradičních nástrojů, včetně technické a finanční pomoci rozvojovým zemím, hospodářské spolupráce a obchodních vztahů, humanitární pomoci, sociální a environmentální politiky, a rovněž diplomatické nástroje typu politického dialogu a zprostředkování.
Využívávšak i nových nástrojů v rámci EBOP, jako jsou např. shromažďování informací a monitorování mezinárodních dohod za účelem předvídání potenciálních konfliktů.
Ve světě, kde moc již nutně neznamená bezpečnost, musí být Evropská unie schopna reagovat na konkrétní situace v okamžiku jejich vzniku rychle a s pomocí správné kombinace nástrojů.
Obchodní výhody pro všechny výhody všem, včetně rozvojovýmzemím, pokud jsou přijata vhodnápravidla na multilaterální úrovni a pokud existuje snaha o integraci rozvojových zemí do světového obchodu.
Evropská unie je největší obchodnísilou na světě – podílí se 20 % nacelosvětovém dovozu a vývozu.
Otevřený obchod mezi jejími členy podpořil zrod EU před téměř 50 lety a přineslvšem jejím členským státům rostoucíprosperitu.
Unie proto stojí v popředísnah otevřít světový obchod ve prospěch bohatých i chudých zemí.
Proto Evropská unie vyjednává sesvými partnery o otevření obchodu sezbožím a službami.
Snaží se pomocirozvojovým zemím tak, že jim v krátkodobém horizontu poskytne lepšípřístup ke svým trhům a zároveň jimdá více času na otevření vlastních trhůpro evropské výrobky.
Týmový hráč ných obchodních dohod s jednotlivými zeměmi a regiony po celémsvětě.
Rozšíření Evropské unie z 15 na25 členů v roce 2004 přidává Unii jakoobchodnímu partnerovi na významu,zejména při obchodování se sousedními zeměmi ve východní Evropě a ve Středomoří.
Obchodní politika Evropské unie jeúzce spjata s její rozvojovou politikou.Obě tyto politiky na sebe navazují,neboť Unie přijímá svůj díl odpovědnosti při pomoci rozvojovým zemím v boji proti chudobě a v integraci dosvětového hospodářství.
Týmový sport potřebuje rovné hřiště,pravidla, která přijmou všechny týmy,a soudce, který zajistí spravedlivouhru.
Proto EU pevně podporuje Světovou obchodní organizaci (WTO),která stanovuje pravidla, jež majípomoci otevřít světový obchod a zajistit všem zúčastněným stranám spravedlivé zacházení.
Přestože je zřejmé,že tento systém ještě potřebuje zdokonalit, zajišťuje při provozování mezinárodního obchodu právní jistotu a průhlednost.WTO rovněž stanoví pravidla pro řešení sporů, když vzniknoupřímé spory mezi dvěma nebo víceobchodními partnery.
Evropská unie již dávno ví, že obchodmůže podpořit hospodářský růst a výrobní kapacitu chudých národů.Už v roce 1971 začala EU v rámci tzv.„všeobecného systému preferencí“snižovat nebo odstraňovat cla a kvótyna dovoz z rozvojových zemí.
Kromětoho Evropská unie prostřednictvíminiciativy „Vše kromě zbraní“ zahájenév roce 2001 poskytuje 49 nejméněrozvinutým zemím volný přístup nasvé trhy, který platí pro všechny jejichvýrobky s výjimkou zbraní.
Obchodní politika nad rámec Dohá
Zvláštní vztahy v oblasti obchodu a pomoci mezi Unií a jejími 78 partneryz afrických, karibských a tichomořských zemí (země AKT) se datují odroku 1975 a jsou považovány za vzortoho, jak mohou bohaté země pomáhat chudším.
Obchodní pravidla jsou mnohostranná, ale obchod sám o sobě jedvoustranný – mezi kupujícími a prodávajícími, vývozci a dovozci. Proto Evropská unie vytvořila síť dvoustran-
Potírání chudobyprostřednictvím udržitelnéhorozvoje vání jejich obchodní bilance.Tento typpomoci se uskutečňuje poskytnutímlepšího přístupu na trh Evropské unie.To by těmto zemím mělo pomoci rozvinout a posílit svůj zahraniční obchoda využít výhod globalizace.
Přibližně polovina finančních prostředků věnovaných na pomoc chudým zemím pochází z Evropské unienebo z jejích jednotlivých členskýchstátů, což z Evropské unie činí největšího poskytovatele pomoci na světě.Rozvojová pomoc však neznamenápouze zajišťování čisté vody a budování asfaltových silnic, byť jsou tytověci také důležité.
Vysoké částky
Evropská unie a její členské státy poskytují rozvojovým zemím ročně veřejnou pomoc převyšující 30 miliard eur, přičemž asi 6 miliard eur je rozdělováno prostřednictvím orgánů Evropské unie. Unie se zavázalazvýšit celkovou roční částku do roku 2006 na 39 miliard eur.
Ačkoliv členské státy EU, stejně jako dalšíprůmyslově vyspělé země, přijaly cíl vydat na pomoc každý rok 0,7 % svého HNP, splnily tento cíl pouze Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko a Švédsko. Ostatní přislíbili, že je doženou.
Průměr pro EU jakožtocelek je o 0,34 % vyšší než průměr Spojených států amerických nebo Japonska.
Přístup k voděje celosvětovýmproblémem.
Globální hráč trzích EU stále klesá a v rámci světového obchodu hrají stále okrajovějšíroli.
stavují ve všech oblastech světazávažný problém a budou patřit k největším výzvám 21. století v oblasti rozvoje.
Cílem iniciativy Evropské unie Voda pro život zahájené v roce 2002je vybudovat v nejchudších oblastechsvěta, zejména v Africe, ale také na Kavkaze a ve střední Asii, Středomořía v Latinské Americe zdroje bezpečnévody a hygienická zařízení.
Evropskáunie poskytla na financování této iniciativy jednu miliardu eur.
Proto se rozvojová strategie EU rovněž zaměřuje na pomoc chudýmzemím při zlepšování jejich infrastruktury, rozvoji jejich výrobního potenciálu a zefektivňování jejich veřejnésprávy a institucí.
S touto podporoubudou některé z nich schopny využítobchodních příležitostí a získat vícezahraničních investic na rozšíření svéhospodářské základny.
To je nutnýmpředpokladem pro to, aby se tytozemě mohly začlenit do světové ekonomiky a dosáhly udržitelného růstu a rozvoje.
Hlavním cílem politiky Evropské unieje poskytnout lidem z méně rozvinutých zemí kontrolu nad svým rozvojem.
Proto je prioritou EU zaměřit sena příčiny jejich zranitelnosti a poskytovat pomoc v následujících oblastech: zajištění kvalitnější potravy a čisté vody, zlepšení přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání, půděa sociálním službám, budování kvalitnější infrastruktury a zlepšování kvality životního prostředí. Iniciativy EU serovněž zaměřují na potírání nemocí a zajišťování přístupu k levným lékůmza účelem boje s pohromami, jako jenapř. HIV/AIDS.
Konkrétněji řečeno, Unie spojujeobchod a pomoc novým způsobem v další generaci dohod o hospodářskémpartnerství, které jsou v současnédobě projednávány se zeměmi AKT a měly by vstoupit v platnost do roku2008.
Jejich cílem je pomoci zemím AKT učinit další krok ke globální integraci prostřednictvím spojení s jejichregionálními sousedy a pomoci jimbudovat institucionální kapacity a uplatňovat zásady dobré správy věcíveřejných.
Evropská unie bude současně dále otevírat své trhy výrobkůmze zemí AKT a jiných rozvojovýchzemí.
Evropská unie si je vědoma toho, žezákladní podmínkou udržitelného rozvoje je mír, a proto v roce 2004 schválila založení fondu „Nástroj pro mír“dotovaného částkou 250 milionů eur,jehož cílem je podporovat operacezaměřené na udržení míru a prevencikonfliktů v Africe.
Humanitární pomoc např. severní Kavkaz (zejména Čečensko), Tádžikistán ve střední Asii, Nepál,Srí Lanka a Střední Amerika.
Evropská unie na základě svých zkušeností také pomáhá připravit se namožné katastrofy lidem žijícím v zemích a oblastech s vysokou pravděpodobností výskytu zemětřesení,hurikánů, povodní nebo záplav.
V podstatě každý týden jsou televizníobrazovky a titulní stránky novin plnézpráv o přírodních katastrofách neboneštěstích způsobených lidmi. Evropská unie je v centru sítě, jejímž úkolemje zmírňovat lidské utrpení způsobenétěmito katastrofami.
Humanitárnípomoc EU není ničím podmíněna –jejím cílem je co nejrychleji pomociobětem bez ohledu na jejich rasu,náboženství nebo politické postojejejich vlády.
Evropská unie poskytuje pomoc vevšech problematických oblastechvčetně Iráku, Afghánistánu, palestinských území a řady oblastí Afriky.
Jejíhumanitární činnost je globální a častoprobíhá v „zapomenutých“ krizovýchoblastech, kterých si kamery světových médií nevšímají. Mezi ně patří
EU poskytuje své finanční prostředkyna pomoc prostřednictvím svého Úřadu pro humanitární pomoc(ECHO).
Globální hráč rovněž financuje týmy lékařů, odborníky na odstraňování min, dopravu a logistiku.
ECHO nemá dostatek prostředků nato, aby mohl veškerou tuto činnostprovádět sám.
Proto při dodávkáchpotravin a vybavení, poskytování záchranných týmů, zakládání nouzových polních nemocnic a instalacisystémů dočasné komunikace úzcespolupracuje s humanitárními partnery – nevládními organizacemi, specializovanými agenturami OSN a Červeným křížem / Červeným půlměsícem.
Celosvětová spolupráce
Humanitární pomoc představuje pouze jednu z oblastí, kde Evropská unie úzce spolupracuje s mezinárodními organizacemi, jako jsou např. OSN, WTO, NATO, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Rada Evropy a regionální organizace v Africe, Americe, Asii a Tichomoří.
Evropská unie je přesvědčena o nutnosti hledání multilaterálních řešení globálních problémů.
Přikládáproto velký význam efektivnímu multilateralismu, v jehož centru je silná OSN.Ta má se svým univerzálnímmandátem a legitimitou jedinečný předpoklad k tomu, aby reagovala na společné výzvy.
Členské státy EU pevně podporují rozvojové cíle tisíciletí přijaté OSN v září 2000:
• odstranit extrémní chudobu a hlad• zpřístupnit základní vzdělání pro všechny• prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen• omezit dětskou úmrtnost• zlepšit zdraví matek• bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem• zajistit trvalou udržitelnost životního prostředí• vytvořit globální partnerství pro rozvoj.
Evropská unie se jako organizace snaží podporovat tyto cíle tím, že se zaměřuje na šest prioritníchoblastí, kde může využít svých specializovaných odborných znalostí. Patří sem:
• obchod a rozvoj• regionální spolupráce• politiky snižování chudoby na podporu zdraví a vzdělání• dopravní infrastruktura• zajišťování potravin a udržitelný rozvoj venkova• budování institucionálních kapacit, dobrá správa věcí veřejných a právní stát.
Další západobalkánská země, Bývalájugoslávská republika Makedonie,podala přihlášku v březnu 2004.Podání přihlášky představuje prvníkrok k získání statutu kandidátskézemě.
Evropská unie má uzavřenou síťdohod o přidružení, spolupráci a obchodních dohod po celém světě,od svých nejbližších sousedů v Evropěaž po nejvzdálenější partnery v Asii a Tichomoří.
Pro udržování těchtovztahů pořádá EU pravidelné vrcholnéschůzky nebo ministerská setkání sesvými nejvýznamnějšími partnery.
Evropská unie a západobalkánskézemě společně vytvořily tzv. „processtabilizace a přidružení“, který kromě Chorvatska a Bývalé jugoslávskérepubliky Makedonie zahrnuje i Albánii, Bosnu a Hercegovinu a dále Srbsko a Černou Horu.
Konečným cílemje budoucí členství v Evropské unii,
Turecko je vedoucímkandidátem na členství v Evropské unii.
Kandidáty na členství v Evropské uniijsou čtyři země v jihovýchodní Evropě.Bulharsko a Rumunsko se stanoučleny Unie pravděpodobně v roce2007.
Časový harmonogram vstupu Turecka již není tak jasný.
Turecko jejedním z nejstarších obchodních partnerů Evropské unie; již v roce 1963 s ní uzavřelo dohodu o přidružení, kterányní zahrnuje i celní unii.
Tureckopožádalo o členství v EU v roce 1987.Čtvrtá země, Chorvatsko, byla Evropskou unií schválena jako kandidátskázemě v červnu 2004.
Datum jejíhovstupu bude záviset na rychlosti přístupových jednání.
Globální hráč
Výměnou za to byse sousedé Evropské unie zavázalipokračovat v demokratických reformách a rozvoji tržní ekonomiky a věnovat větší pozornost lidským právům. Rozšíření přivádí Evropskou uniido přímého kontaktu se sousedyvyznačujícími se politickou a sociálnínestabilitou, na což se Unie rozhodlareagovat sdílením své prosperity a stability, čímž posiluje i svou vlastníbezpečnost.
Rusko je největším blízkýmsousedem EU.
Jelikož jsou sousední země tranzitnímibody pro nezákonné přistěhovalce a obchodníky s drogami a s lidmi,pomáhá Evropská unie řadě z nichposilovat kontrolu jejich hranic a zkvalitňovat imigrační řízení.
avšak již nyní tyto země získaly volnýpřístup na její trhy a dostávají od EUpomoc pro domácí reformní programy.
Jako další krok mohou s Evropskou unií uzavřít „dohody o stabilizaci a přidružení“, jako to učinily Chorvatsko a Bývalá jugoslávskárepublika Makedonie, a poté eventuálně požádat o členství v EU.
Rusko, Ukrajina, Moldavsko a většinazemí jižního Kavkazu a střední Asieuzavřely s EU dohody o obchodu,politické spolupráci, ochraně životníhoprostředí a spolupráci v oblasti vědy a kultury. Se svým největším sousedem,Ruskem, rozvíjí EU ucelený programspolupráce v řadě oblastí.
Evropská unie je odhodlána zajistit,aby rozšíření v roce 2004 a jakákolivdalší rozšíření nevytvářela nové bariéry mezi rozšířenou Unií a jejími sousedy. Proto se připravuje na navázáníužších vztahů se svými sousedy navýchodě (Ruskem, Ukrajinou, Moldavskem a eventuálně s Běloruskem) a najihu (zeměmi Středomoří).
Jako součást „politiky evropskéhosousedství“ plánuje Evropská unie
V rámci „barcelonského procesu“ se EU zavázala vytvořit do roku 2010zónu volného obchodu se svými středomořskými sousedy.
Např. v roce2004 podepsaly Egypt, Maroko, Jor-
Na Středním východě vyjednává Evropská unie dohodu o volnémobchodu se šesti zeměmi Rady prospolupráci v Zálivu (Bahrajnem, Kuvajtem, Ománem, Katarem, Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty).
Transatlantické svazky
Transatlantické partnerství se Spojenými státy americkými je jádrem vnějších vztahů Evropské unie.Hodnota obchodu a investic plynoucích přes Atlantik činí téměř jednu miliardu eur denně.
Washingtondlouho podporoval evropskou integraci a EU a USA sdílejí mnoho společných hodnot a zájmů, ačkolivněkdy kladou důraz na rozdílné věci a uplatňují odlišný přístup.
Vezmeme-li v úvahu objem jejich vzájemného obchodu (USA vstřebává 25 % vývozu EU a na dovozudo EU se podílí 20 %), není překvapující, že mezi oběma stranami vznikají občas spory.
Ačkoliv se tytospory dostávají na první stránky novin, představují jen 2 % celkového transatlantického obchodu.
Způsob, jakým EU a USA řešily společné problémy týkající se práva hospodářské soutěže a vzájemnéhouznávání technických norem, slouží jako vzor pro vztahy Unie s ostatními státy včetně Japonska a Kanady.
S Kanadou zahájila EU v roce 2004 dvě průkopnické iniciativy za účelem prohloubení vzájemných vztahů.První z nich spočívá ve vytvoření partnerské agendy EU-Kanada pro spolupráci v globálních záležitostech.
Globální hráč
V oblasti obchodu je Čínanyní druhým největším obchodnímpartnerem EU mimo Evropu – po Spojených státech a před Japonskem.EU je jedním z hlavních zdrojů zahraničních investic v Číně.
Ačkoliv jsou největšími obchodnímipartnery EU v Asii Čína a Japonsko,má Evropská unie nejdelší partnerstvíse sedmičlenným Sdružením národůjihovýchodní Asie (ASEAN). Tentovztah byl navázán v roce 1972 a v roce1980 byl formalizován dohodou o spolupráci.
Na základě iniciativy ASEANbyly vztahy s EU rozšířeny v rámci tzv.procesu ASEM (Setkání Asie-Evropa),jehož se účastní také Japonsko, Čínaa Jižní Korea.Vrcholná schůzka ASEMse koná každé dva roky.
Evropská unie je největším obchodním partnerem a zdrojem zahraničníchinvestic Indie.
Od června 2000, kdy sekonala jejich první vrcholná schůzka,vztahy mezi nimi vzkvétají a v současnosti zahrnují nejen obchod, ale i politický dialog, vrcholná obchodní setkání, kulturní spolupráci a společnévýzkumné projekty.
V posledních letech EU zintenzívnilasvé vztahy s Japonskem.
Akční plán EU-Japonsko, přijatý v roce 2001, rozšiřuje dvoustrannou spolupráci kroměobchodu a investic rovněž na oblastpolitiky a kultury.
Evropa se stala hlavním zdrojem přímých zahraničníchinvestic do Japonska a největším příjemcem japonských zahraničníchinvestic, v čemž předčila Spojenéstáty americké i Čínu.
Vazby s Latinskou Amerikou vzdělávacích, vědeckých, technických, kulturních a sociálních.
Všechnylatinskoamerické země jsou nyní na Unii napojeny ve skupinách nebo jednotlivě prostřednictvím dohod o přidružení, spolupráci nebo obchodníchdohod.
Evropská unie je druhým nejdůležitějším obchodním partnerem Latinské Ameriky, jejím nejdůležitějším zdrojempřímých zahraničních investic a hlavním poskytovatelem rozvojové pomocipro tento region.
Každé dva roky pořádají EU a všechnylatinskoamerické a karibské zeměbiregionální setkání na nejvyšší úrovni,která se zabývají širokou škálou záležitostí – politických, hospodářských,
Evropská unie vyjednává dohodu o přidružení s uskupením Mercosur(Brazílie, Argentina, Paraguay a Uruguay), která zahrnuje vytvoření zónyvolného obchodu mezi oběma uskupeními.
Čína a Indie se připojují k systému Galileo
To je důkazem toho, že si asijské země přejí s Evropskou unií spolupracovat nejen v oblasti obchodu.
Systém Galileo, který bude uveden do provozu v roce 2008, bude přesnější alternativou k americké sítiglobálních polohových satelitů (GPS).
Galileo bude používán hlavně ke zjišťování geografické polohyvozidel a dalších dopravních prostředků a také pro vědecký výzkum, využití půdy a monitorování katastrof.Bude mít také aplikace pro využití ve státní správě přístupné pouze členským zemím Evropské unie.
Globální hráč dohod nebo vztahů se zeměmi AKTzahájila EU nový dialog s Africkou unií(AU).
Jeho součástí je prevence a řešeníkonfliktů a podpora EU poskytovanásnahám Africké unie a OSN o udrženímíru na tomto kontinentu.
Evropskáunie má již dohody o přidružení(včetně dohod o volném obchodu) s Mexikem a Chile, které byly podepsány v roce 1997 a v roce 2002.
Partnerství Evropské unie a Afriky rovněž zahrnuje regionální hospodářskouspolupráci a integraci, obchod, bojproti suchu a desertifikaci, opatřeníproti HIV/AIDS a přenosným nemocem, zajišťování potravin, lidská právaa demokracii a boj proti terorismu.
Další zdroje informací
Další informace o různých aspektech vnějších vztahů Evropské unie najdete na adreseeuropa.eu.int/comm/world/.Zde se dočtete o záležitostech zahraniční politiky, rozšíření, zahraničnímobchodu, rozvojové politice, humanitární pomoci a lidských právech.
Informace o společné zahraniční a bezpečnostní politice jsou k dispozici na adrese ue.eu.int/pesc.
Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství
Význam Evropské unie v hospodářském, obchodním a finančním měřítku z níčiní globálního hráče.
Evropská unie má síť dohod s většinou zemí a regionůsvěta.
Je mezinárodně největší obchodní silou, má měnu – euro, která je druhou nejvýznamnější měnou na světě, a věnuje 500 milionů eur měsíčně na projekty pomoci na všech pěti kontinentech.
Evropská unie zavádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby její členové mohli na světové scéně spojenými silami prosazovat stabilitu, spoluprácia porozumění.
Současně Evropská unie rozvíjí svou obrannou kapacitu a uskutečňuje první mírové mise.
Je také zapojena do boje proti terorismu.
Tím, že Evropská unie pomáhá budovat bezpečnost a stabilitu v širším světě,vytváří rovněž bezpečnější prostředí pro lidi žijící na jejím území.
Evropská unie je aktivní zejména v oblasti podpory humánních aspektů mezinárodních vztahů, jako je solidarita, lidská práva a demokracie.
Další informace o Evropské unii
Po celé Evropě jsou stovky místních informačních center EU.
Adresu nejbližšího z nichnaleznete na této webové stránce: europa.eu.int/comm/relays/index_en.htm
EUROPE DIRECT je služba, která odpoví na vaše dotazy o Evropské unii.
Můžete se na niobrátit prostřednictvím této bezplatné linky: 00 800 6 7 8 9 10 11(při volání mimo území EUmůžete použít placenou linku: +32-2-299 96 96), nebo prostřednictvím e-mailové schránkyumístěné na: europa.eu.int/europedirect
Publikace o Evropské unii v češtině můžete získat v:
Informační centrum o Evropské unii při Ministerstvu zahraničních věcí
Rytířská 31, 110 00 Praha 1 Tel.: 221 610 142 Fax: 221 610 144 E-mail: info@iceu.cz http://www.euroskop.cz
Informační kancelář Evropského parlamentu Jungmannova 24, 111 21 Praha 1Tel: 255 708 208Fax: 255 708 200 eppraha@europarl.eu.int http://www.evropsky-parlament.cz
Zastoupení Evropské komise v České republice Jungmannova 24, 111 21 Praha 1Tel.: 224 312 835 Fax: 224 312 850 E-mail: press-rep-czech@cec.eu.int http://www.evropska-unie.cz
Současně Evropská unie rozvíjísvou obrannou kapacitu a uskutečňuje první mírové mise.
Tím, že Evropská unie pomáhá budovat bezpečnost a stabilitu v širším světě, vytváří rovněž bezpečnější prostředí pro lidi žijící najejím území.
Evropská unie je aktivní zejména v oblasti podpory humánníchaspektů mezinárodních vztahů, jako je solidarita, lidská práva a demokracie.
Vítejte v Evropě – v našem společném domově.
Pojďme Evropu poznávat společně!
Bude to dobrodružná cesta časem a prostorem a objevíte spoustuzajímavých věcí.
Když si něco přečtete, můžete si hned vyzkoušet, kolik jste si toho zapamatovali. Podívejte se na našiinternetovou stránku europa.eu.int/europago/explore/a zkuste odpovědět na otázky ke každé kapitole.
Na stánkách „Europa Go“ na adrese europa.eu.int/europago/welcome.jspse také můžete pobavithrami a jinými aktivitami.
Takže můžeme začít!
Co je v této knížce?
Podnebí a příroda
Čtyřicet známých tváří od A do Z
Evropské jazyky
Lidská rodina
Rodina se sešla:příběh Evropské unie
Jak EU přijímá rozhodnutí
Evropa je jedním z šesti světadílů.
Další světadíly jsou Afrika, Severní a Jižní Amerika, Antarktida, Asie, Austrálie/Oceánie.
Evropa se rozkládá od polárního kruhu na severu až ke Středozemnímu moři na jihu a od Atlantskéhooceánu na západě až k hranicím s Asií na východě.
Má mnoho řek, jezer a pohoří.
Názvy těchnejvětších naleznete na mapě (strana 4).
Nejvyšší horou Evropy je Elbrus na Kavkaze, kterýtvoří hranici mezi Ruskem a Gruzií.
Jeho nejvyššívrchol leží ve výšce 5 642 metrů nad mořem.
V Alpách je také Ženevské jezero – největší sladkovodníjezero v západní Evropě.
Rozprostírá se mezi Francií a Švýcarskem, je hluboké až 310 metrů a obsahuje přibližně 89 trilionů litrů vody.
Největší jezero ve střední Evropě je Balaton v Maďarsku.Je dlouhé 77 kilometrů (km) a má rozlohu přibližně
Jednou z nejdelších Evropských řek je Dunaj.Pramení v oblasti Černého lesa a teče přes 10 zemí (Německo, Rakousko, Slovensko,Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko,Rumunsko, Moldavsko a Ukrajinu) směrem na východ do Rumunska, kde na pobřeží Černého moře vytváří deltu.
Celkem to představuje vzdálenost přibližně 2 850 km.
Další velké řeky jsou Rýn (dlouhý přibližně 1 320 km),Labe (přibližně 1 170 km) a Loira (více než 1 000 km).
Dokážete je najít na mapě?
Velké řeky jsou velice vhodné pro přepravuzboží.
Na nákladní říční čluny se nakládajívšechny druhy zboží a přepravují se mezievropskými přístavy a městy položenýmihluboko ve vnitrozemí.
Pro cestování po Evropě jsou mnohem více než řeky vhodnější silnice a železnice.
Věděli jste, že železnici vynalezli v Evropě?
První osobní vlak představil George Stephenson v roce 1825.
Jeho nejslavnější lokomotiva sejmenovala „Raketa“ a dosahovala rychlosti vícenež 40 kilometrů za hodinu (km/h)— což bylo na tu dobu opravdu hodně.
Dnešní evropské vysokorychlostní elektrické vlaky se od těch prvních parních vlaků výrazně liší. Jsou velicepohodlné a na speciálních tratích jezdí rychlostí až 330 km/h.
Neustále se staví nové tratě, aby lidé mohlicestovat mezi velkými evropskými městy co nejrychleji.
Nejdelší železniční tunel v Evropě je Channel Tunnel. Zabezpečuje provoz vysokorychlostníchvlaků Eurostar pod mořským dnem meziměsty Calais ve Francii a Folkestone v Angliia je dlouhý více než 50 km.
Nejvyšší most na světě (vysoký 245 metrů) je Millau Viaduct ve Francii, který byl uveden do provozu v prosinci roku 2004.
Lidé cestují po Evropě také letadlem, protože letecká doprava je rychlá.
Některá z nejlepších světových letadelbyla postavena v Evropě – například „Airbus“.
Různé částitohoto letounu se vyrábějí v různých evropských zemích a potom z nich tým specialistů sestaví celé letadlo.Největším osobním letadlem na světě je Airbus A380,který může přepravit až 840 cestujících.
Poprvé vzlétl v dubnu roku 2005.
Rychlejší než všechna letadla jsou vesmírné rakety, jako například Ariane – výsledek společného projektu několika evropských zemí.
V raketě Ariane se lidé nepřepravují: používá se k vypouštění satelitů, které jsou nutné pro vytvoření televizních sítí a sítí mobilních telefonů, pro vědecké výzkumy a podobně.
Úspěchy letadel Concorde a Airbus a rakety Ariane ukazují, čeho lze dosáhnout, pokud evropské zeměnavzájem spolupracují.
Podnebí a příroda
Na většině evropského území převládá „mírné“ podnebí – ani příliš teplé, anipříliš chladné.
Nejchladnější místa jsou v nejsevernějších částech Evropy a vevysokých horách, kde noční teploty mohou v zimě poklesnout až na –40 °C.Nejteplejší místa jsou v jižní a jihovýchodní Evropě, kde denní teploty mohou v létě vystoupit až na +40 °C.
Počasí je nejteplejší a nejsušší v létě (zhruba od června do září) a nejchladnější v zimě (zhruba od prosince do března).
Evropské počasí je však velice proměnlivé a na některých místech může pršettéměř kdykoli během celého roku.
Zvířata, která volně žijí v chladných oblastech, mají zpravidla hustou srst nebo vrstvu peří, která udržuje teplo, a mají bílé zabarvení, které splývá se sněhem.
Některé druhy celou zimu spí, aby šetřilyenergii.
Říká se, že spí zimním spánkem.
... a evropský medvěd žijí v horách a celou zimu spí.
Mnoho druhů ptáků se živí hmyzem, drobnými vodními živočichy nebo jiným druhem potravy, kterou siběhem chladných zimních měsíců mohou jen těžko obstarat.
Proto na podzim odlétají na jih a vrací se ažna jaře.
Některé druhy cestují tisíce kilometrů, přes Středozemní moře a přes poušť Saharu, aby zimu přežily v Africe.
Toto sezónní cestování se nazývá stěhování do teplých krajin.
Když v Evropě nastane jaro (od března do května), je počasí teplejší.
V řekách a v rybnících se hemží rybí potěr a larvy hmyzu.
Stěhovaví ptáci se vrací zpět, staví si hnízda a zakládají rodinu.
Rozkvétají květiny a včely přenášejí pyl z jedné rostliny na druhou.
Také studenokrevná zvířata, jako jsou plazi, potřebují sluneční energii.
V létě, zejména v jižní Evropě, často uvidíte ještěrky, jak se vyhřívají naslunci a uslyšíte zpěv lučních kobylek a cikád.
I vosy mají rády ovoce!
Mnoho stromů shazuje na podzim svoje listí, protožesluneční světlo už nepostačuje k tomu, aby bylo listívyužito.
Barva listí se postupně mění ze zelené naodstíny žluté, červené, zlaté a hnědé.
Potom listíopadá a pokryje zemi barevným kobercem.Opadané listí se rozkládá, hnojí půdu a slouží jako potrava dalším generacím rostlin.
Díky tomuto cyklu ročních období a díky změnám, kterépřináší, je evropský venkov takový, jaký je – krásný a pestrý.
Zemědělství s i r b o
Většina půdy, která se nachází na jih od těchto oblastí, je vhodná pro zemědělství.
Pěstují se tam různé druhy plodin, včetně pšenice, kukuřice, cukrové řepy, brambor a rozmanitých druhů ovoce a zeleniny.
Jsou zdr a v é, protože obsahu hodně vitamínu C jí
Tam, kde je dostatek slunečního svitu a téměř žádnémrazy (například v oblasti Středozemního moře), mohouzemědělci pěstovat takové druhy ovoce, jako jsoupomeranče a citrony, hrozny a olivy.
Z těchto hroznů se vyrobí červené víno.
Tráva lépe roste tam, kde je dostatek deště, i kdyžpůda je mělká nebo není příliš úrodná.
Mnoho evropských zemědělců chová zvířata, která se živí trávou –jako jsou krávy, ovce nebo kozy.
Tato zvířata dávajímléko, maso a jiné užitečné produkty, jako je vlnanebo kůže.
Ovce na španělských pastvinách.
Mnoho chovatelů také chová prasata nebo slepice. Tato zvířata se mohou chovat téměř všude, protože mohou býtdržena v budovách a dostávají speciálně připravenou potravu.Slepice se nechovají pouze pro maso, ale také pro vejce.
Vejce mají hodně bík a pomáhají nám, ab ovin ychom zůstali zdr a v í .
Zemědělské statky mají v Evropě různou velikost, od velmivelkých až po velice malé.
Jiné, například v horských oblastech, mohou mít malá pole.
Zdi nebo remízky mezi jednotlivými poli pomáhají zastavit vítr a vodu, které by jinak odnášely půdu.
Mohou je také využívat volně žijící zvířata.
Mozaika evropských polí.
Evropa má tisíce a tisíce kilometrů překrásného mořského pobřeží,které různými způsoby upravila příroda.
Jsou na něm vysokéskalnaté útesy, ale také překrásné písečné pláže nebo pláže pokryté barevnými oblázky, které moře století za stoletím přinášelo ze skalisek na břeh a tvarovalo.
V Norsku ledovce rozkrájely pobřeží do strmých údolí, která se nazývají fjordy.
V některých jinýchzemích nahromadilo moře s větrem písek do dun.
Nejvyšší duna v Evropě (vysoká 117 metrů) je Dune du Pyla, poblíž Arcachonu ve Francii.
– nejvyšší v E
Jedno z nejvzácnějších zvíř at v E vropě – tuleň středomořský.
V pobřežních vodách Evropy žije mnoho druhů ryb a jiných zvířat.
Představují potravu pro mořské ptáky i pro mořské savce, například tuleně.
V místech, kde se do moře vlévají řeky, hledají za odlivu hejna brodivých ptáků potravu, kterou pro ně představují živočichové žijící v bahně.
V kapitole Cesta časem naleznete o těchto velkýchobjevitelských plavbách více informací.
Do evropských rušných přístavů dováží nákladní lodivšechny druhy zboží (často uloženého v kontejnerech)z celého světa.
Zboží se v přístavech překládá dovlaků, kamionů a říčních lodí.
Potom se na lodi naložízboží, které bylo vyrobeno v Evropě a které je určenok prodeji v jiných světadílech.
Některé z nejlepších světových lodí byly vyrobeny v Evropě.
Patří sem i Queen Mary 2 – vůbecnejvětší zaoceánský parník pro přepravu lidí.
Tatoloď vyplula poprvé na cestu přes Atlantský oceánv lednu roku 2004.
Evropské mořské pobřeží je vynikajícím místem pro strávení dovolené.
Můžete si užívat všechny druhy vodních sportů, od surfování a projížděk na loďce až po vodní lyžování a sportovnípotápění.
Můžete také jen odpočívat – opalovat se na pláži a ochlazovat se v moři.
Rybářství bylo pro obyvatele Evropy vždycky důležité.
Kolemrybářských přístavů vyrostla velká města a tisíce lidí si na svoježivobytí vydělává lovem a prodejem ryb nebo tím, že vyrábí zbožía poskytuje služby pro rybáře a jejich rodiny.
Evropané jedí mnoho druhů r Tuňák je jednou z největších!
© tterdamu (Niz elká rybářská loď v Ro
Dalším způsobem, jak zajistit, abychom měli dostatek ryb, je jejich chov.
Na pobřeží severní Evropy se chovajílososi ve velkých klecích, ponořených do moře.
Stejným způsobem lze chovat korýše, třeba slávky a ústřice.
Ochrana evropského pobřeží
Musíme je chránit před znečišťováním odpady z továren a měst.
Ropné tankery mají někdy nehodu a potom do mořevyteče obrovské množství ropy.
Ta může způsobit, že se pláže pokryjí černou mastnou vrstvou a že uhynoutisíce mořských ptáků.
Evropské země spolupracují ve snaze, aby setakovým nehodám předcházelo a aby našepobřeží zůstalo krásné i pro potěšení příštíchgenerací.
Je to však příběh dlouhý, takže jsou zde uvedeny jen některé významné události.
První Evropané byli lovci a žili v jeskyních. Na stěnyněkterých jeskyní nakreslili úžasné obrazy loveckýchscén.
Později se naučili pěstovat rostliny, chovatzvířata a žít ve vesnicích.
Začali si vyrábět zbraně a nářadí z kamene– například ostřením pazourků.
Využívání kovu – doba bronzová a železná m u s e
Později byl objeven ještě tvrdší kov: železo.
Nejlepším druhem železa je ocel, která je pevná a nelze jisnadno zlomit, a proto se z ní vyráběly dobré meče.
Avšak výroba oceli byla velice složitá, takže dobrémeče byly vzácné a cenné!
Antické Řecko – přibližně 2000 až 200 let př. n. l.
Přibližně před 4 000 lety začali lidé v Řecku stavětměsta.
Nejdříve jim vládli králové.
Později, přibližně v roce 500 př. n. l., zavedlo město Atény „demokracii“ –což znamená „vláda lidu“.
(Místo toho, aby jim vládnul král, rozhodovali muži v Aténách hlasováním).Demokracie je významným evropským vynálezem,který se rozšířil po celém světě.
Chrám z antického Řecka stojí dodnes (v Aténách).
Některé další věci, které nám antické Řecko zanechalo:
•krásné příběhy o bozích a hrdinech, válkách a dobrodružstvích;•elegantní chrámy, mramorové sochy a vynikající keramiku;•olympijské hry;•dobře postavená divadla a velké dramatiky, jejichž hry se hrají dodnes;•učitele, jako byli například Sokrates a Platon, kteří učili logicky myslet;•matematiky, jako byli například Eukleides a Pythagoras, kteří vypracovali matematické vzorce a matematická pravidla;•vědce, jako byli například Aristoteles (který studoval rostliny a zvířata) a Eratosthenes (který dokázal, že země je koule a vypočítal, jak je velká).
© a s vyobrazením boha rys
Platon, jeden z největších světových myslitelů.
Římská říše – přibližně 500 let př. n. l. až 500 let n. l.
© ojáci.Část antického Říma– a jak vypadali římští v
•dobré, přímé cesty, spojující všechny části říše;•nádherné domy s dvory a mozaikovou podlahou;•pevné mosty a akvadukty (pro dopravu vody na dlouhé vzdálenosti);•kruhové oblouky– které zpevňují budovy a zvyšují jejich nosnost;•nové stavební materiály, například cement a beton;•nové zbraně, například praky;•důležité zákony, které dodnes stále využívá mnoho evropských zemí;•latinský jazyk;•díla velkých spisovatelů, například Cicerona a Vergilia.
Středověk – přibližně 500 až 1500 let n. l.
Když se rozpadla Římská říše, obsadily různé části Evropy rozmanité kmeny.
Například…
Keltové. Jejich potomci dnes žijí především v Bretani (Francie), Cornwalu(Anglie), Galicii (Španělsko), Irsku, Skotsku a Walesu.
V těchto částech Evropy jsou keltské jazyky a kultura stále živé.
Keltské umění přibližně z 8. st stol. n. l.
V 9. a 10. století n. l. se plavili dojiných zemí, loupili a usazovali se tam, kde byly vhodné podmínkypro zemědělství.
Normanineboli „Seveřané“ byli Vikingové, kteří seusadili ve Francii (na území, které se nyní jmenuje Normandie) a potom v roce 1066 dobyli Anglii.
Slované sídlili v mnoha částech východní Evropy a stali se předchůdci dnešních slovanských národů,což jsou Bělorusové, Bulhaři, Češi, Chorvati, Poláci, Rusové, Slováci, Slovinci, Srbové a Ukrajinci.
Maďaři sídlili ve východní Evropě a v 10. století n. l. založili Maďarské království.
Jejich potomci dnes žijí v Maďarsku a v jeho sousedních zemích.
Ve středověku byli králové a šlechtici v Evropě častove sporech a často mezi sebou válčili.
(To byloobdobí, kdy rytíři v brnění bojovali na koních).
Abyse ubránili útokům, žili králové a rytíři v opevněných hradech se silnými kamennými zdmi.Některé hrady byly tak pevné, že stojí dodnes.
Středověké hr n a ady se stavěly jak
Ve středověku se hlavním náboženstvím v Evropě stalokřesťanství a téměř všude se stavěly kostely.
Některé z nich jsouvelice působivé – zejména velké katedrály se svými vysokýmivěžemi a pestrobarevnými skleněnými okny.
Gotická architektura (jako je tres, Francie) byla katedrála v Char ed o věk u.
em stř velkým vynález is r b o
Vládcové ve Španělsku, kde byl hlavnímnáboženstvím islám, postavili překrásnémešity a minarety.
Ty nejznámější, které sedochovaly dodnes, jsou mešita v Córdobě a minaret Giralda v Seville.
© ovské stř edověké mešit y v Córdobě (Španělsko).
Ve středověku neuměla většina lidí číst a psát a věděli pouze to, co se dozvěděli v kostele.
Pouze několik inteligentních učitelů na univerzitách mělo kopie knih z antického Řecka a Říma.
Ve 14. a 15. století však studenti začali znovu objevovat antickéknihy.
Byli ohromeni velkými myšlenkami a znalostmi, které tamnašli, a začali je znovu rozšiřovat.
O tyto poznatky se začali velice zajímat zámožní a vzdělaní lidé,například ve Florencii (Itálie).
Mohli si dovolit nakoupit knihy –zejména poté, co byl v Evropě vynalezen knihtisk (1445) – a zamilovali si antické národy.
Stavěli si svoje domy podle římských paláců a platili nadaným výtvarníkům a sochařům za to, žetyto domy vyzdobili scénami z řeckých a římských pověstí a sochami bohů, hrdinů a císařů.
Jedna z nejslavnějších soch nasvětě: David od Michelangela.
•velké malíře a sochaře, jako byli Michelangelo a Botticelli;•nadané architekty, jako byl Brunelleschi;•úžasného vynálezce a výtvarníka Leonarda da Vinciho;•velké myslitele, jako byli Thomas More, Erasmus a Montaigne;•vědce jako Koperníka a Galilea (který objevil to, že země a ostatní planety obíhají kolem slunce);•nádherné stavby jako zámky v údolí Loiry;•nový zájem o to, čeho může lidstvo dosáhnout.
Velké objevy a nové myšlenky – přibližně 1500 až 1900 let n. l.
Avšak cestování na velké vzdálenosti bylo obtížné a trvalo dlouho, proto chtěli obchodníci doplout do Indie po moři.
V cestě stála Afrika – a ta je opravdu velká!
Pokud by však byl svět kulatý (jak lidé začínali věřit), měly byevropské lodě dorazit do Indie tak, že budou plout na západ.
Brzy ho následovali další cestovatelé.
V roce 1519 jiný evropský cestovatel – Ferdinand Magellan – vedl expedici, která poprvé obeplula zeměkouli.
Vasco da Gama vropy do Indie.
S postupem času se Evropané plavili dál a dál – do Číny, Japonska, jihovýchodní Asie, Austrálie a Oceánie.
Námořníci se z těchto dalekých plaveb vraceli se zprávami, že viděli zvláštní zvířata, která sevelice lišila od těch, která žijí v Evropě.
To způsobilo, že vědci chtěli tato místa prozkoumat a přivézt zvířata a rostliny do evropských muzeí.
V 19. století pronikli evropští vědci hluboko do Afriky a do roku1910 evropské národy kolonizovaly celý africký kontinent.
Vraťme se však zpět do Evropy, kde vědci zjišťovali stále více a více nových věcí o fungování světa.
Geologové, studující kameny a zkameněliny, se snažili pochopit, jak se země utvářela a jak je veskutečnosti stará.
Dva velcí vědci, Jean-Baptiste Lamarck a Charles Darwin, došli nakonec k závěru, že zvířata a rostliny prošly „vývojem“ – během milionů a milionů let se změnily z jednoho druhu na jiný.
V 18. století si lidé položili jinou důležitou otázku – jak se mají země spravovat a jaká práva a svobody mají lidé mít.
Francouzskýspisovatel Jean-Jacques Rousseau řekl, že všichni si mají být rovni.Jiný francouzský spisovatel, Voltaire, řekl, že svět by byl lepší, kdyby rozum a znalosti nahradily nevědomost a pověry.
Tento věk nových myšlenek, nazývaný „osvícenství“, vedl v některýchzemích k revolucím – například k francouzské revoluci v roce 1789,kdy královi, královně a mnoha šlechticům usekli hlavu.
Před 150 lety vynalezl jeden muž jménem Henry Bessemer „vysokou pec“, ve které se může vyrábět velkémnožství oceli, a to docela levně.
Evropa brzy vyráběla obrovské množství oceli, a to změnilo svět! Levnáocel umožnila stavět mrakodrapy, velké mosty, zaoceánské parníky, automobily, ledničky… a také silnézbraně a bomby.
Mezi další evropské vynálezy od roku 1870, které pomohly vytvořit svět takový, jak ho známe dnes,patří například:
Televize a dálnice Radar a kuličkové pero Instantní káva První tryskové letadlo První počítač
Telefon Naftový motor První rádiová zpráva Bakelit, první plast Neonová zářivka
Příběh Evropy, to bohužel nejsou pouze velké úspěchy, na které můžeme být pyšní. Existuje takémnoho věcí, za které se musíme stydět.
Během staletí mezi sebou vedly evropské národy hrozné války.Válčilo se zpravidla o moc a majetek, ale také o náboženství.
Evropští kolonizátoři zabili miliony lidí, kteří žili na ostatních světadílech. Buď ve válkách, nebo tím, žes nimi špatně zacházeli, nebo tím, že mezi ně zavlekli evropské choroby.
Evropané také odvedli miliony Afričanů do otroctví.
Z těchto hrozných provinění se musíme poučit.
Evropský obchod s otroky byl zrušen v 19. století.Kolonie získaly svobodu ve 20. století. A v Evropěnakonec zavládl mír.
Jestli se chcete dozvědět jak,přečtěte si kapitolu Rodina se sešla: příběh Evropské unie.
Mnoho světově známých výtvarníků, hudebních skladatelů, komiků, vynálezců,vědců a sportovců pochází z Evropy.
O některých z nich jsme se zmínili již v předcházejících kapitolách.
Může to být někdo známý z vaší země nebováš oblíbený evropský sportovní tým nebo hudební skupina.
Proč nevyhledat jejich fotografii, nenalepit jina volné místo a nepřidat o nich několik údajů?
Hudební skupina: jejich písně byly velkýmisvětovými hity v 60. letech 20. století.
Vynálezce: vymyslel celosvětovou síť World Wide Web, na jejímž principu je založen internet.
Vědec: v roce 1922 získal Nobelovu cenu za fyziku, za svůj objev složení atomu.
Filmový režisér a jeden z největších světových komiků.
K jeho nejslavnějším filmům patří film Moderní doba.
Skladatel a klavírista: složil mnoho skladeb pro klavír, včetně známého Preludia.
JEDNA TVÁŘ NAVÍC:MOJE VOLBA
Evropské jazyky
Lidé v Evropě mluví mnoha různými jazyky.
Většinu těchto jazyků řadímedo tří velkých skupin nebo rodin: germánské, slovanské a románské.Jazyky v každé skupině mají podobné vlastnosti, protože mají stejný původ.
Například skupina románských jazyků je odvozena z latiny – jazyka, kterým mluvili Římané.
Zde jsou příklady toho, jak se řekne „dobré ráno“ nebo „ahoj“ v několika z těchto jazyků.
V těchto příkladech není těžké najít podobnosti v rámci jednotlivých rodin.
Existují však i jiné evropské jazyky, které jsou si méně podobné, nebo si nejsou podobné vůbec.Zde jsou příklady toho, jak se řekne „dobré ráno“ nebo „ahoj“ v některých z nich.
V řeči Romů, kteří žijí v mnoha částech Evropy se „dobré ráno“ řekne Lasho dyes.
Učení se jazykům může být velká zábava – a na světadílu, jako je ten náš, je to i důležité.
Mnozí z nás tráví dovolenou v jiné evropské zemi a poznávají tamní obyvatele.
Proto mají skvělou příležitost používat fráze, které se v cizí řeči naučili.
Lidská rodina
My Evropané patříme do různých zemí, ve kterých se hovoří různými jazyky a vekterých jsou různé tradice, zvyky a názory.
Z mnoha důvodů však patříme k soběa jsme jedna velká rodina.
Zde jsou některé důvody:
•Žijeme na tomto světadílu společně již tisíce let.•Naše jazyky jsou si často podobné.•Mnoho lidí v některé zemi je potomky lidí z jiné země.•Naše tradice, zvyky a svátky mají často stejný původ.•Sdílíme a obdivujeme krásnou hudbu a umění a mnoho her a příběhů, které nám během staletízanechali lidé z celé Evropy.•Téměř každý člověk v Evropě si myslí, že je správné být poctivý, chovat se dobře k sousedům, mít právona vlastní názor, respektovat ostatní a starat se o lidi v nesnázích.
Máme rádi to, co je jen v naší zemi a v našem regionu, ale máme rádi i to, co máme společné s ostatními Evropany.
Evropská rodina se však bohužel hodně hádala. Často se hádala o to, kdo bude vládnout uvnitř některézemě nebo komu bude patřit určité území.
Někdy chtěli vládci získat více moci tím, že dobyli území svýchsousedů.
Ať už byly důvody jakékoli, stovky let v Evropě probíhalystrašné války.
Ve 20. století v Evropě začaly dvě války,do kterých byly postupně zataženy země po celémsvětě.
Proto je nazýváme světové války.
Byly v nichzabity miliony lidí a Evropa po nich zůstala chudá a rozbitá.
Evropa v roce 1945.
Můžeme udělat něco proto, aby se to neopakovalo?
Mohou se Evropané ze své historie poučit, sednout sispolu a bavit se o problémech místo toho, aby spolu válčili?
Odpověď zní: ano, je to možné.
Je to témanaší další kapitoly, ve které se seznámíme s příběhem Evropské unie.
Rodina se sešla: příběh Evropské unie
Druhá světová válka skončila v roce 1945.
Jeden Francouz jménem Jean Monnet o tomusilovně přemýšlel.
Uvědomil si, že státy potřebují k válce dvě suroviny: železo pro výrobu oceli (abymohly vyrábět tanky, pušky, bomby atd.) a uhlí k zajištění energie pro továrny a železnice.Evropa měla velké množství uhlí a oceli, protoevropské země mohly snadno vyrábět zbraně a jítdo války.
Místotoho budou tato průmyslová odvětví řízena lidmi ze všech zemí, které se do tohoto projektu zapojí.Tito lidé si sednou ke stolu a budou jednat a rozhodovat o všech věcech společně. Potom nebudemožné, aby mezi nimi vypukla válka!
Jean Monnet cítil, že jeho plán by se mohl uskutečnit jen tehdy,pokud by ho přijali nejvyšší představitelé evropských států.
Proto ses ním svěřil svému příteli Robertu Schumanovi, který byl ministremfrancouzské vlády.
Robert Schuman byl touto myšlenkou nadšen a informoval o ní v důležitém projevu dne 9. května 1950.
Jeho projev nepřesvědčil pouze francouzské a německé představitele, ale také představitele Belgie, Itálie,Lucemburska a Nizozemska.
Ti všichni se rozhodli sdružit uhelný a ocelářský průmysl a vytvořit klub, kterýnazvali Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO).
ESUO bylo založeno v roce 1951.
Společný trh
Šest zemí pokračovalo ve spolupráci tak úspěšně, že se brzy dohodlo vytvořit jiný klub, nazvaný Evropskéhospodářské společenství (EHS).
To bylo založeno v roce 1957.
Slovo „hospodářský“ souvisí se slovem hospodářství – to znamená, že se jedná o peníze, podnikání, práci a obchod.
Jednou z hlavních myšlenek bylo to, že země EHS budou mít „společný trh“, aby se usnadnil vzájemnýobchod.
Do té doby musely kamiony, vlaky a říční člunypřepravující zboží z jedné země do druhé vždycky zastavit na hranicích, musely se zkontrolovat doklady a musely se zaplatit poplatky, nazývané „celní poplatky“.To zdržovalo a zdražovalo zboží ze zahraničí.
Druhá světová válka vytvořila v Evropě velice obtížné podmínky pro výrobu potravin nebo pro jejich dovozz jiných světadílů. Dokonce ještě v 50. letech 20. století byl v Evropě nedostatek potravin.
Proto se EHSrozhodlo vytvořit systém plateb pro své zemědělce, aby mohli vyrábět více potravin a aby měli jistotu, žejim venkov poskytne dostatečný výdělek pro slušný život.
Tento systém byl nazván „společná zemědělská politika“(SZP).
V současnosti jsou ze systému SZPvypláceny příspěvky zemědělcům hlavně proto, aby pečovali o venkov.
Přijetí do klubu. Na t
Ostatnísousední země to viděly a v roce 1960 požádaly,zda by mohly přistoupit do klubu. Po letech diskusípřistoupily v roce 1973 tři země, Británie, Dánskoa Irsko.
V roce 1981 následovalo Řecko, v roce1986 Španělsko a Portugalsko, v roce 1995 Rakousko, Finsko a Švédsko.
Takže klub měl už 15 členů.
Země EHS například spolupracovaly naochraně životního prostředí a na stavbě lepších silnic a železnic napříč Evropou.
Bohatší zeměpomáhaly chudším se stavbou silnic a při jinýchdůležitých projektech.
Ochrana živ éry – například využitím větrné ener at mo s f y.
Vlády projednávalytaké další nové myšlenky – například to, jak si policisté z jedné členské země mohou pomáhatdopadnout zločince, pašeráky drog a teroristy.
Klub se v krátké době tak změnil a tak sjednotil, že bylo v roce 1992 rozhodnuto změnit jeho název na „Evropskou unii“ (EU).
Sbližování rodiny
Mezitím se za hranicemi EU odehrávaly vzrušující věci.
Východní a západní část Evropy byly mnoho letdrženy odděleně.
Nebyly ve válečném stavu, avšak jejich představitelé se nedokázali shodnout.
Vládcivýchodní části věřili v systém vlády, který se nazýval „komunismus“ a který neposkytoval lidem mnoho svobody.
Kvůli způsobu, jakým se vládlo, byly tyto země v porovnání se západní Evropou chudé.
Rozdělení mezi východem a západem bylo tak silné, že bylo často popisováno jako „železná opona“.
Hranice byly na mnoha místech vyznačeny vysokými ploty nebo zdí, jako ta, která probíhala přes Berlín a dělila Německo na dvě části.
Bylo velice obtížné dostat povolení k překročení této hranice.
V roce 1989 konečně toto rozdělení skončilo.
Berlínská zeď byla zbořena a „železná opona“ přestala existovat.
Brzy došlo ke sjednocení Německa.
Lidé z východní části Evropy si sami zvolili vlády, které zrušily starý, přísný komunistický systém.
Konečně bylivolní!
Byla to nádherná doba oslav.
Země, které získaly svobodu se začaly ptát, zda by mohly přistoupit k Evropské unii a brzy se vytvořila fronta „kandidátů“ čekajících na to, až se stanou členy EU.
1989: pád berlínské zdi.
Kandidátské země na všech těchto věcech tvrdě pracovaly a po několikaletech bylo 10 z nich připraveno.
K EU přistoupily dne 1. května 2004. Byly to tyto země: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko.
Nikdy předtím nepřistoupilo k EU tolik zemí najednou, takže to byla velice zvláštní událost.
Lidé byli předevšímšťastni, protože to bylo opravdové „sjednocení rodiny“, které konečně sjednotilo východní a západní část Evropy.
EU se snaží zlepšit náš život v různých oblastech.
Zde jsou uvedeny některé z nich.
Životní prostředí patří všem, proto všechny země musíspolupracovat při jeho ochraně.
EU vydala předpisy o zastavení znečišťování a o ochraně přírody, napříkladvolně žijících ptáků.
Tyto předpisy platí ve všech zemích EU a jejich vlády musí zajistit, aby se dodržovaly.
Znečištění se nezastavu aně životního pr proto spolupracují při ochr
Je důležité, aby lidé měli práci, která je baví a kterou umí dobřevykonávat.
Část peněz, které si vydělají, se musí věnovat naprovoz nemocnic a škol a také na péči o staré lidi.
Proto se EU ze všech sil snaží vytvářet nové a lepší pracovní příležitosti prokaždého, kdo chce pracovat.
Pomáhá lidem zakládat nové podniky a poskytuje peníze na zaškolení lidí pro výkon novéhopovolání.
Je velice důle žité dát lidem možnost naučit se nov é mu
Lidé žijící v EU mohou svobodně žít, pracovat nebo studovat v kterékoliv zemi EU a EU dělá všechno pro to, aby usnadnila jejich pohyb z jedné země do druhé.
Když přecházíte hranice mezi většinou členských zemí EU, už nepotřebujete pas.
EU podporuje studenty a mladé lidi, aby studovali nebo aby se vzdělávali ve svém oboru v jiné evropské zemi.
V minulosti měla každá evropská země své vlastní peníze, svou „měnu“.
Nyní existuje jedna jediná měna,euro, kterou mohou zavést všechny členské země EU, které jej chtějí.
Používání stejné měny usnadňujepodnikání, cestování a nakupování na celém území EU, protože není nutné měnit si jednu měnu zadruhou.
Zavedení eura si vyžádalo devět let tvrdé práce a pečlivého plánování.Bankovky a mince se dostaly do oběhu dne 1. ledna 2002.
Euro nahradilostaré měny ve 12 členských zemích EU.
Ostatní země je zatím nepoužívají.Když porovnáte mince eura, uvidíte, že na jedné straně je obrázek, symbolizující zemi, ve které byla mince vydána. Druhá strana je pro všechny země stejná.
Pomoc oblastem, které mají problémy
Život v Evropě není pro každého stejně snadný.
Někde není dost práce, protože byly zavřeny doly nebotovárny.
V některých oblastech je problém provozovat zemědělství, protože tam není vhodné podnebí,jinde se obtížně obchoduje, protože tam nejsou silnice a železnice.
EU řeší tyto problémy tím, že vybírá peníze od všech svýchčlenských zemí a používá je pro pomoc oblastem, které mají problémy.
Například finančně přispívá na stavbu nových silnic nebo železničních tratí a napomáhá podnikům vytvářet nová pracovní místa.
EU přispívá penězi na výstavbu nových silnic.
V mnoha zemích na světě lidé umírají nebo mají velice těžký životkvůli válkám, nemocem nebo přírodním pohromám, jako je suchonebo záplavy. Tyto země často nemají dost peněz na to, abypostavily školy a nemocnice, silnice a budovy, které jejich občanépotřebují.
EU těmto zemím poskytuje peníze a posílá učitele, lékaře, technikya jiné odborníky, aby tam pracovali.
EU také nakupuje hodněvěcí, které tyto země vyrábějí, a nevybírá od nich při dovozužádné clo.
EU dodává potraviny pro lidi v nouzi.
Někdy se tyto země na něčem nedohodnou, to je však normální.
(Souhlasí vždy se vším členové vaší rodiny?)
Dobré je však to, že vedoucípředstavitelé zemí EU sedí u kulatého stolu a řeší svoje neshody jednáním, ne válkou.
Tak se naplnil sen Jeana Monneta a Roberta Schumana: EU přinesla svým členům mír.
Unie se takésnaží o udržení míru se svými sousedy i v celém světě.
Vojáci a policejní důstojníci EU napříkladpomáhají udržovat mír v zemích bývalé Jugoslávie, kde před několika lety probíhaly prudké boje.
Toto je pouze několik příkladů toho, co EU dělá: je toho však mnohem více. Ve skutečnosti to, že jsmev Evropské unii, mění téměř všechny prvky našeho života.
Originální slova jsou v němčině, avšak pokud se tato skladba používá jako evropská hymna, je beze slov – mápouze melodii.
Můžete si ji poslechnout na internetu naadrese:europa.eu.int/abc/symbols/anthem/index_cs.htm
Klíč:Vybarvené země jsou členy Evropské unie (EU).Vyšrafované země plánují přistoupení k EU.Ostatní země, včetně zemí vyznačených kroužkem, jsou sousedy EU.Tečky ukazují, kde jsou hlavní města.
Členské země Evropské unie
Země jsou uvedeny v abecedním pořadí podle názvů, které používají ve svém vlastním jazyce nebojazycích (jak je uvedeno v závorkách).
(*) Úplný název této země je „Spojené království Velké Británie a Severního Irska“, avšak většina lidí používá zkrácený název Británie nebo Spojené království.
Jak EU přijímá rozhodnutí
Určitě si dokážete představit, že organizovat chod EU a vykonávat veškeroupráci vyžaduje velké úsilí mnoha lidí.
Kdo co dělá?
V Bruselu se každou středu setkává 25 žen a mužů (po jednom z každé členské země EU), aby projednali,co je třeba udělat. Tito lidé se nazývají „komisaři“ a dohromady tvoří Evropskou komisi.
Když se dohodnou na nějakém zákonu, odešloujeho návrh Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie.
Evropský parlament zastupuje všechny občany EU.
Jeho velkézasedání se koná každý měsíc ve Štrasburku a projednávají se naněm návrhy nových zákonů od Evropské komise.
Pokud se Parlamentunávrh nelíbí, může požádat Komisi, aby jej změnila tak, aby s ním byl Parlament spokojen.
Evropský parlament má 732 členů.
Poslanci Evropského parlamentu nejsou jediní lidé, kteří rozhodují o nových zákonech EU.
Rada projedná návrh a pak o něm rozhoduje. Existují pravidla o tom, kolik hlasů má každá země a kolik hlasů je třeba pro přijetí zákona.
V některýchpřípadech platí pravidlo, že musí souhlasit všichničlenové Rady.
Když některá země nepoužívá zákon správně, Evropská komise ji na to upozorní a může si na ni stěžovatu Evropského soudního dvora, který má sídlo v Lucemburku.
Úkolem Soudního dvora je zajistit, abyzákony EU byly dodržovány a používány všude stejným způsobem.
Existují další skupiny lidí (výbory složené z odborníků a podobně), které jsou zapojeny do přijímání těchtorozhodnutí, protože je důležité, aby se přijala dobrározhodnutí.
Jestli se o těchto skupinách lidí a o tom, codělají, chcete dozvědět víc, přečtěte si příručku Jakfunguje Evropská unie, umístěnou na internetovéadrese europa.eu.int/comm/publications/ booklets/eu_glance/53/index_cs.htm Tato příručka je určena pro dospělé, avšak není nijak t h to o těžké ji přečíst.
© y se s k aždým zacház zákonů EU.
•Jak můžeme zastavit znečišťování, které mění podnebí?•Jak můžeme chránit lesy a jiná přírodní prostředí?•Jak můžeme pomoci chudým a hladovým lidem?•Jak můžeme přispět k míru v problémových oblastech světa?•Jak bojovat s terorismem?
EU se těmito problémy zabývá, avšak není schopna je sama vyřešit.
Musí spolupracovat s ostatními zeměmi po celém světě.
A její vedoucí představitelé se samozřejmě musí dohodnout na společném postupu.
Co by podle vás měla EU udělat pro vyřešení největších světovýchproblémů?
Máte nějaké dobré nápady?
Můžete si o svých nápadech popovídat s rodiči, kamarády a učiteli…
Váš průvodce po institucích EU
Obsah
Představujeme Evropskou unii
Jakým způsobem přijímá EU rozhodnutí
Evropský parlament: hlas lidu
Rada Evropské unie: hlas členských států
Evropská komise: podpora společného zájmu
Evropský účetní dvůr: rozumné využití peněz
Výbor regionů: hlas samospráv
Evropská centrální banka: řízení eura
Představujeme Evropskou unii vropská unie (EU) je rodina demokratických evropských zemí, které se společně snaží zlepšit život svých občanů a vybudovat lepší svět.
Do novinových titulků se dostávají rodinné hádky a občasné krize, ale mimo zpravodajské kamery je EU ve skutečnosti pozoruhodným příběhem o úspěchu.
Za vícenež pouhé půlstoletí přinesla Evropě mír a prosperitu, jednotnou evropskou měnu(euro) a „jednotný trh“ bez hranic, ve kterém se volně pohybuje zboží, lidé, službya kapitál.
Stala se významnou obchodní velmocí a vedoucím světovým činitelemv takových oblastech, jako je ochrana životního prostředí a rozvojová pomoc.
Nenídivu, že se rozšířila ze šesti na dvacet pět členů a další země stojí ve frontě na přijetí.
Evropská unie vděčí za svůj úspěch do značné míry nezvyklému způsobu, jakýmfunguje.
Nezvyklému proto, že EU není federací jako Spojené státy americké.
Neníani organizací pro spolupráci mezi vládami jako Organizace spojených národů.
Jeskutečně ojedinělá.
Země, které tvoří EU (její „členské státy“), zůstávají nezávislými suverénními národy, svoji suverenitu však společně sdílejí, aby získaly sílu a světový vliv, jakých by nikdo z nich samostatně nedosáhl.
Sdílení suverenity v praxi znamená, že členské státy svěřují některé ze svých rozhodovacích pravomocíspolečným institucím, kterési vytvořily, aby se o určitých záležitostech společného zájmu mohlo demokraticky rozhodovat naevropské úrovni.
Úkoly, jakými je zabránění klimatickým změnám a ochranaživotního prostředí, lze zvládnoutpouze pomocí mezinárodní spolupráce.
Evropská unie stojí v čele takovýchto snah.
Jak funguje Evropská unie
Třemi hlavními institucemi, které přijímají rozhodnutí, jsou:• Evropský parlament (EP),který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen;• Rada Evropské unie,která zastupuje jednotlivé členské státy;• Evropská komise,která se snaží prosazovat zájmy Unie jako celku.
Tento „institucionální trojúhelník“ vytváří politiky a zákony, které platí po celé EU.V zásadě platí, že Komise navrhuje nové zákony a Parlament a Rada je schvalují.
• Evropská investiční bankafinancuje investiční projekty EU a pomáhá malýmpodnikům prostřednictvím Evropského investičního fondu;
Navíc byly zřízeny zvláštní agentury, které mají na starosti některé odborné,vědecké nebo řídicí úkoly.
Pravomoci a úkoly institucí EU a pravidla a postupy, kterými se musí řídit, jsoustanoveny ve smlouvách, na kterých je EU založena. Tyto smlouvy sjednávají prezidenti a premiéři všech zemí EU a schvalují je jejich parlamenty.
V následujících kapitolách jsou popisovány smlouvy a evropské instituce, jevysvětlováno, čím se každá instituce zabývá a jaký je jejich vzájemný vztah.
Přinášejí rovněž stručný přehled agentur a dalších orgánů, které se podílejí na fungování EU.
Cílem je poskytnout vám jasný obrázek o tom, jak funguje Evropskáunie.
EU se zakládá na čtyřech smlouvách, kterými jsou:
• Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli(ESUO), která byla podepsána dne18. dubna 1951 v Paříži, vstoupila v platnost dne 23. července 1952 a vypršela dne 23. července 2002.
• Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství(EHS), která byla podepsánadne 25. března 1957 v Římě a vstoupila v platnost dne 1. ledna 1958. Bývá často označována jako „Římská smlouva“.
• Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii(Euratom), která bylapodepsána v Římě společně se Smlouvou o EHS.
spolupráce ke stávajícímu systému Společenství vytvořila Maastrichtská smlouva novoustrukturu se třemi „pilíři“, která je jak politická, tak hospodářská.
Touto strukturou je Evropská unie (EU).
První tři tyto smlouvy vytvořily tři „Evropskáspolečenství“, tj. systém společného rozhodování v odvětví uhlí, oceli, jaderné energetiky a dalších významných odvětví hospodářství členských států.
Instituce společenství –založené k řízení tohoto systému – se v r. 1967 spojily v jednu Komisi a jednu Radu.
EVROPSKÁ UNIE
Kromě své hospodářskéúlohy EHS postupně převzalo širokou řadu úkolů,včetně sociální, ekologické a regionální politiky.Jelikož již nešlo o čistěhospodářské společenství,čtvrtá (Maastrichtská)smlouva přejmenovala Společenství jednodušena „Evropské společenství“ (ES).
Oblast působnosti Společenství(většina oblastíspolečné politiky)
V Maastrichtu se vládyčlenských států rovněždohodly, že budou spolupracovat v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Přidáním této mezivládní
Evropská unie je založena na svých smlouvách.
Její tři „pilíře“ představují různé oblasti politiky s odlišnými systémy rozhodování.
Jak funguje Evropská unie
Smlouvy jsou základem všeho, co EU dělá.Byly změněny, kdykoli se k Unii připojily novéčlenské státy.
Smlouvy se rovněž občaspozměňují s cílem reformovat instituce Evropské unie a svěřit jí nové oblasti odpovědnosti.
To se vždy provádí prostřednictvímzvláštní konference vlád jednotlivých států EU („mezivládní konference“) a za posledních20 let se tak stalo třikrát:
• Jednotný evropský akt (JEA)byl podepsánv únoru 1986 a vstoupil v platnost dne 1. července 1987.
Pokud se chcete o Ústavě dozvědět více, navštivte adresu: http://europa.eu.int/constitution/
• Amsterodamská smlouvabyla podepsánadne 2. října 1997 a vstoupila v platnost dne1. května 1999.
• Smlouva z Nice,podepsaná dne 26. února2001, vstoupila v platnost dne 1. února2003.
Tato smlouva dále pozměnila ostatnísmlouvy a zefektivnila systém rozhodovánív EU, aby Unie mohla účinně fungovat i povstupu nové vlny členských států v roce2004.
Jakým způsobem přijímá EU rozhodnutí
Rozhodování na úrovni Evropské unie zahrnuje různé evropské instituce, zejména:
• Evropskou komisi,• Evropský parlament (EP),• Radu Evropské unie.
Novou legislativu převážně navrhuje Evropská komise, ale přijímáji Rada a Parlament.Svou úlohu hrají i další instituce.
Při konzultaci Rada konzultuje Parlament i Evropský hospodářský a sociální výbor(EHSV) a Výbor regionů (VR).
Pravidla a postupy pro rozhodování v EU jsoustanoveny ve smlouvách.
Každý návrh nového evropského zákona se musí zakládat naurčitém článku smlouvy, který se označuje za
• schválit návrh Komise,• zamítnout ho, nebo• požádat o pozměňovací návrhy.
Je velmi snadné se splést v tom, který evropský orgán je který – zvláště když velmi rozdílnéorgány mají velmi podobné názvy, jako tyto tři „rady“.
Evropskou radou jsou míněny hlavy států nebo vlád (tj. prezidenti a nebo předsedové vlád)všech zemí EU a předseda Evropské komise.
Evropská rada se v zásadě schází čtyřikrát do roka,aby se dohodla na celkové politice EU a zhodnotila její pokrok.
Je to nejvyšší politický orgán v Evropské unii, proto jsou její zasedání často označována jako „vrcholné schůzky“ nebo „summity“.
Tato instituce byla dříve známá jako Rada ministrů,skládá se z vládních ministrů ze všech zemí EU.
Rada pravidelně zasedá, aby přijala podrobná rozhodnutí a schválila evropské zákony.Podrobnější popis její práce je uveden dále v této brožurce.
Je to mezivládní organizace, která se zaměřuje (kromě jiného) naochranu lidských práv, podporu evropské kulturní rozmanitosti a boj se sociálními problémy,jako jsou rasové předsudky a nesnášenlivost.
Byla založena v roce 1949 a jedním z jejích počátečních úspěchů bylo sepsání Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.
Aby občané mohliuplatňovat svá práva vyplývající z této úmluvy, byl ustanoven Evropský soud pro lidská práva.V současné době má Rada Evropy 46 členských států, včetně 25 zemí Evropské unie, a sídlí v Palais de l’Europeve Štrasburku (Francie).
Jak funguje Evropská unie
Spolurozhodování
Při postupu spolurozhodování Parlament nevydává pouze své stanovisko,nýbrž se s Radou rovnoměrně dělí o legislativní pravomoc.
Rada posoudí pozměněný návrh a buď hopřijme, nebo ho dále pozmění.
Při tomtopostupu i při všech ostatních tak musí Rada,pokud změní návrh Komise, učinit jednomyslně.
Pokud se Rada a Parlament nedohodnou nanavrhovaném legislativním opatření, předloží ho dohodovacímu výboru,složenému zestejného počtu zástupců Rady a Parlamentu.Když tento výbor dojde k dohodě, zašleodsouhlasený text znovu Parlamentu a Radě,aby ho mohly konečně přijmout ve formězákona.
Tento postup znamená, že Rada musí získatsouhlas Evropského parlamentu předtím, nežpřijme některá velmi důležitá rozhodnutí.
Postup je stejný jako v případě konzultace,kromě toho, že Parlament nemůže změnitnávrh: musí ho buď přijmout, nebo zamítnout. Přijetí („souhlas“) vyžaduje absolutnívětšinu odevzdaných hlasů.
Kdo pracuje pro instituce EU?
Zaměstnanci, kteří pracují pro instituce EU, pocházejí ze všech členských zemí EU i z dalších států.
Abyste se mohli stát zaměstnancem EU, musíte projít náročným konkurzem.
Od ledna2003 tyto konkurzy centrálně organizuje Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO).
Další informace najdete na www.europa.eu.int/epso
Rada může přijmout zákonv pozměněném znění
Rada může přijmout zákon
Má se za to, že zákon je přijat
Má se za to, že zákon není přijat
21.Rada neschválí pozměňovacínávrhy ke společnému postoji ii)jednomyslně, pokud Komise vydala záporné stanovisko i)kvalifikovanou většinou,pokud Komise vydala kladnéstanovisko
Zákon je přijat v pozměněném znění
24.Dohodovací výbor se shodne na společném znění
Zákon není přijat
Zákon je přijat
Zákon není přijat
Jak funguje Evropská unie
Evropský parlament: hlas lidu
Klíčové údaje
Tel.: Internet: přímo volená zákonodárná moc EUčerven 2009každý měsíc plenární zasedání ve Štrasburku, zasedání výborů a další zasedání v Bruselu Plateau du Kirchberg, B.P. 1601, L-2929 Luxembourg(352) 43 00-1www.europarl.eu.int
Evropský parlament (EP) je volen občany Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy.
Jehopočátky sahají do 50. let 20. století a do období vzniku zakládajících smluv a od roku 1979 jsoujeho členové přímo voleni občany, které zastupují.
Volby se konají každých pět let a právo volit má každý občan EU, který je registrován jako volič.Parlament tedy vyjadřuje demokratickou vůli občanů Unie (více než 455 milionů lidí) a zastupuje jejich zájmy v debatách s ostatními institucemi EU.
Současný parlament, zvolený v červnu 2004, má 732 členů ze všech 25 zemí EU.
Přímo volení zástupci občanů EU se setkávají ve Štrasburku, aby diskutovali a hlasovali o evropských právních předpisech,které se týkají každého občana.
Počet křesel podle jednotlivých zemí
Kde Parlament sídlí?
Evropský parlament pracuje na třech místech: v Bruselu (Belgii), Lucemburku a Štrasburku (Francii).
Lucemburk je sídlem administrativníchúřadů („generální sekretariát“).
Schůze celého Parlamentu, známé jako „plenární zasedání“, se konají ve Štrasburku a někdy v Bruselu.
Schůze výborů se rovněž konají v Bruselu.
Parlament má tři hlavní úlohy.
Schvalování evropských zákonů– společně s Radou v mnoha oblastech politiky.Skutečnost, že EP je přímo volen občany,pomáhá zajistit demokratickou legitimituevropského práva.
Parlament vykonává demokratický dohlednad ostatními institucemi EU, zvláště nad Komisí.
Počet křesel podle politických skupin, údaje k 2. červnu 2005
Zelení/Evropská svobodná aliance(Greens/EFA)42
Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) 88
Unie pro Evropu národů(UEN)27
Evropská sjednocená levice/Severskázelená levice(GUE/NGL)41
Během svého funkčního období je Komisepoliticky odpovědná Parlamentu, který jímůže vyslovit nedůvěru, a vyžádat si tak jejíhromadné odstoupení.
Na závěrcelého postupu přijímá, nebo zamítá celýrozpočet.
Schvalování evropských zákonů
Obecněji vykonává Parlament dohled tím, žepravidelně přezkoumává zprávy, které muzasílá Komise (výroční souhrnnou zprávu,zprávy o plnění rozpočtu atd.).
Nejčastějším postupem při přijímání (tj.schvalování) právních předpisů EU je „spolurozhodování“ (viz výše „Jakým způsobem přijímá EU rozhodnutí“).
Tento postup staví Evropský parlament do stejné pozice jako Radu a uplatňuje se u právních předpisů v široké škále oblastí.
Parlament může dále vykonávat demokratickou kontrolu tím, že může přezkoumávatpetice občanů a zřizovat vyšetřovací výbory.
V některých oblastech (například v zemědělství, hospodářské politice, oblasti víz a imigrační politice) vydává zákony pouze Rada, alemusí je konzultovat s Parlamentem.
Souhlas Parlamentu se navíc vyžaduje u některýchdůležitých rozhodnutí, např. při přijímánínových zemí do EU.
A konečně se Parlament zapojuje do každévrcholné schůzky EU (zasedání Evropskérady). Na začátku každé vrcholné schůzky jepředseda Parlamentu vyzván, aby vyjádřilnázory a zájmy Parlamentu týkající se aktuálních otázek a bodů na programu zasedání Evropské rady.
Parlament rovněž dává podnět k novýmprávním předpisům tím, že kontroluje ročnípracovní program Komise, zvažuje, kterénové zákony by byly vhodné, a žádá Komisi o předkládání návrhů.
Demokratický dohled
Parlament a Rada společně rozhodují o každoročním rozpočtu EU. Parlament o něm jedná ve dvou po sobě jdoucích čtenícha rozpočet vstoupí v platnost až ve chvíli, kdyho podepíše předseda Parlamentu.
Parlamentní výbor pro rozpočtovou kontrolusleduje, jak se rozpočet používá, a Parlamentse každoročně rozhoduje, zda schválí nakládání Komise s rozpočtem za předchozífinanční rok. Tomuto procesu schvalování seodborně říká „udělení absolutoria“.
V roce 2004 byl předsedou Evropského parlamentu zvolen Josep Borrell Fontelles.
Jak je práce Parlamentu organizována?
• Vlastní plenární zasedání.Plenární zasedání se obvykle konají ve Štrasburku (jedentýden v měsíci) a někdy v Bruselu (pouzedva dny).
Na těchto zasedáních zkoumá Parlament navrhované právní předpisy a hlasuje o pozměňovacích návrzích, než seshodne na textu jako na celku.
Dalšími body na pořadu jednání mohou býtsdělení Rady nebo Komise nebo otázky o tom, co se děje v Evropské unii nebo jindeve světě.
Jak funguje Evropská unie
Rada Evropské unie: hlas členských států
Klíčové údaje
Adresa: Tel.: Internet: zákonodárná (v některých oblastech výkonná) moc EU; zastupuje členské státyjeden ministr z každé země EUstřídá se každých šest měsíců V Bruselu (Belgii), kromě dubna, června a října, kdy se schůze konají v Lucemburku Rue de la Loi/Wetstraat 175, B-1048 Brussels(32-2) 285 61 11www.ue.eu.int
Rada je hlavním rozhodovacím orgánem EU.Stejně jako Evropský parlament byla i Radazřízena v 50. letech zakládajícími smlouvami.Rada zastupuje členské státy a jejích zasedání se účastní jeden ministr z každé země EU.
Který z ministrů se účastní kterého zasedánízávisí na tom, jaká témata jsou na pořadujednání. Pokud má Rada např. jednat o otázkách životního prostředí, zasedání se účastníministr životního prostředí z každé členskézemě EU a říká se mu „Rada ministrů životního prostředí“.
Každý ministr v Radě senavíc zodpovídá svému vnitrostátnímu parlamentu a občanům, které tento parlamentzastupuje.
Tím je zajištěna demokratickálegitimita rozhodnutí Rady.
Vztahy EU se zbytkem světa se zabývá „Radapro všeobecné záležitosti a vnější vztahy“.Ale toto složení Rady má rovněž širší odpovědnost za obecně politické záležitosti, takžejejích zasedání se účastní kterýkoli ministr,kterého si každá z vlád vybere.
Až čtyřikrát ročně se prezidenti a/nebo premiéři členských států setkávají spolu s předsedou Evropské komise jakožto Evropskárada.Na těchto setkáních na nejvyšší úrovnise stanoví celková politika EU a řeší otázky,které nelze vyřešit na nižší úrovni (tj. naúrovni ministrů na běžných zasedáních Rady).
Vzhledem k závažnosti diskusí Evropské rady se její zasedání často protáhnou ažpozdě do noci a přitahují velký zájem médií.
• Všeobecné záležitosti a vnější vztahy• Hospodářské a finanční záležitosti (Ecofin)• Spravedlnost a vnitřní věci
Rada má šest klíčových úkolů: ti, ve kterých se členské státy rozhodly sdíletsvoji suverenitu a svěřit rozhodovací pravomoc institucím EU.
Tato oblast působnosti je„prvním pilířem“ Evropské unie.
1. schvalovat evropské zákony – v mnohaoblastech politiky společně s Evropskýmparlamentem;
2. koordinovat širší hospodářskou a sociálnípolitiku členských států;
Poslední dva úkoly se nicméně z velké částitýkají oblastí, ve kterých členské státy nedelegují svoji pravomoc, nýbrž spolu jednodušespolupracují.
Tomu se říká „mezivládní spolupráce“, která zahrnuje druhý a třetí „pilíř“Evropské unie.
3. uzavírat mezinárodní dohody mezi EU a ostatními zeměmi nebo mezinárodnímiorganizacemi;
4. schvalovat rozpočet EU, společně s Evropským parlamentem;
Právní předpisy
5. vytvářet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (SZBP: další podrobnosti viz níže) na základě pokynů stanovených Evropskou radou;
Rada a Parlament společně přijímají velkoučást právních předpisů EU (viz výše: „Jakýmzpůsobem přijímá EU rozhodnutí“).
6. koordinovat spolupráci mezi vnitrostátními soudy a policejními složkami v trestních záležitostech (viz oddíl „Svoboda,bezpečnost a spravedlnost“ níže).
Pravidlem je, že Rada jedná pouze na návrh Komise a Komise obvykle odpovídá za to, abybyly přijaté právní předpisy EU správně používány.
Ministři z každé země EU se scházejí v Radě, aby přijali společná rozhodnutí o politice a právních předpisech EU.
Jak funguje Evropská unie
Koordinování politiky členských států
Země EU se rozhodly, že chtějí, aby byla celková hospodářská politika založena na úzkékoordinaci jejich vnitrostátních hospodářských politik.
Tuto koordinaci provádějíministři hospodářství a financí, kteří společně tvoří Radu pro hospodářské a finančnízáležitosti (Ecofin).
V těchto oblastech nesdílejí svounárodní suverenitu, takže Parlament a Evropská komise zde hrají pouze omezenouúlohu.
Země EU nicméně mohou mnoho získat spoluprací v těchto záležitostech a Radaje hlavním fórem, na kterém se tato „mezivládní spolupráce“ odehrává.
Rovněž chtějí vytvářet více pracovních míst a zlepšit své systémy školství, zdravotnictví a sociálního zabezpečení.
I když každá země EU je odpovědná za svou vlastní politiku v těchto oblastech, mohou se dohodnout naspolečných cílech a poučit se vzájemně zesvých zkušeností o tom, co funguje nejlépe.Tomuto procesu se říká „otevřená metodakoordinace“ a odehrává se v rámci Rady.
Uzavírání mezinárodních smluv
Není to evropská armáda: vojáci jsou i nadále členy svých vnitrostátníchozbrojených sil podléhajících vnitrostátnímuvelení a jejich úloha je omezena na provádění humanitárních, záchranných, mírových a dalších úkolů krizového řízení.
Například v roce 2003 uskutečnila EU vojenskou operaci(krycí název Artemis) v Demokratické republice Kongo a v roce 2004 zahájila mírovouoperaci (krycí název Althea) v Bosně a Hercegovině.
Radě při těchto operacích pomáhá:• Politický a bezpečnostní výbor (PSC),• Vojenský výbor Evropské unie (EUMC) a
Rada každoročně „uzavírá“ (tj. oficiálněpodepisuje) množství dohod mezi Evropskouunií a zeměmi mimo Unii i mezinárodnímiorganizacemi.
Tyto dohody mohou pokrývatširoké oblasti, jako je obchod, spolupráce a rozvoj, nebo se mohou týkat specifickýchtémat, jako je textilní průmysl, rybolov, vědaa technika, doprava atd.
• Vojenský štáb Evropské unie (EUMS), kterýsestává z vojenských specialistů delegovaných členskými státy do sekretariátu Rady.
Úmluvy se rovněž mohou týkatspolupráce v otázkách svobody, bezpečnostia spravedlnosti (viz níže).
Občané EU mohou žít a pracovat v kterékolizemi EU, kterou si zvolí, takže by měli mítstejný přístup k občanské spravedlnosti kdekoli v Evropské unii. Vnitrostátní soudy bytedy měly spolupracovat, aby například zajistily, že soudní rozsudek vydaný v jedné zemi EU v případě rozvodu nebo péče o dítě budeuznán ve všech ostatních zemích EU.
Spory o svěření dítěte do péče by neměly způsobovat rozkol v rodině.
EU zajišťuje, aby soudní rozsudky vydané v jedné členské zemi byly respektovány ve všech ostatních členských zemích.
vyžaduje přeshraniční spolupráci mezi vnitrostátními soudy, policejními sbory, celníky a imigračními útvary všech zemí EU.
Musejí například zajistit:• aby byly vnější hranice EU účinně hlídány;
EV Bruselu má každý členský stát EU stálýtým („zastoupení“), který ho zastupuje a brání jeho národní zájmy na úrovni EU.Hlavou každého zastoupení je velvyslanecdané země v EU.
• aby si celníci a policie vyměňovali informace o pohybu osob podezřelých z pašovánídrog nebo osob;
• aby žadatelé o azyl byli stejně posuzováni a zacházelo se s nimi stejným způsobem v celé EU ve snaze předejít tzv. „asylumshopping“ (tzn. žadatelé o azyl si vybírajízemě, kde jsou nejvýhodnější podmínky).
Tito velvyslanci (kterým se říká „stálí zástupci“) se každý týden setkávají ve Výboru stálých zástupců (Coreper).
Úlohou tohotovýboru je připravovat práci Rady, s výjimkouvětšiny zemědělských otázek, které má nastarosti Zvláštní výbor pro zemědělství. Coreperu pomáhá řada pracovních skupin složených z úředníků z vnitrostátních správ.
Cílem je vytvořit jednotný„prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti“ v rámci hranic EU.
Jak funguje Evropská unie
Předsednictví pomáhá generální sekretariát,který připravuje a zajišťuje hladké fungovánípráce Rady na všech úrovních.
Pokud je například zasedání Rady pro životníprostředí plánováno na druhou polovinuroku 2006, bude mu předsedat finský ministrživotního prostředí, protože v té době bude Radě předsedat Finsko.
V roce 2004 byl generálním tajemníkem Rady opět jmenován Javier Solana. Je rovněžvysokým představitelem pro společnouzahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a v této funkci pomáhá koordinovat činnost EU na světové scéně.
Generálnímu tajemníkovi v jeho práci pomáhá jeho náměstek, který má na starosti řízení generálního sekretariátu.
Javier Solana, jakožto šéf zahraniční politiky EU, jedná jménem Evropy na světové scéně.
Kolik hlasů má každá země?
Hlasování kvalifikovanou většinou
Rozhodnutí v Radě se přijímají prostřednictvím hlasování.
Čím vyšší je počet obyvateldané země, tím více má hlasů, ale čísla jsouvážena ve prospěch menších zemí:
V některých zvláště citlivých oblastech, jakoje společná zahraniční a bezpečnostní politika, daně, azylová a imigrační politika, musíbýt rozhodnutí Rady jednomyslné.
Jinýmislovy, každý členský stát má v těchto oblastech právo veta.
Německo, Francie, Itálie a Spojenékrálovství
Ve většině záležitostí se však rozhodnutí Rady přijímají kvalifikovanou většinou.
Kvalifikované většiny je dosaženo:
Belgie, Českárepublika, Řecko, Maďarsko a Portugalsko
Jak funguje Evropská unie
Evropská komise: podpora společného zájmu
Klíčové údaje
Členové:Funkční období:Adresa: výkonná moc EU a iniciátor legislativních návrhů25: jeden z každého členského státupět let (2004–2009)Rue de la Loi/Wetstraat 200, B-1049 Brussels(32-2) 299 11 11www.europa.eu.int/comm
Je rovněž výkonnou mocí EU, jinými slovy jeodpovědná za provádění rozhodnutí Parlamentu a Rady. To znamená řízení každodenního chodu Evropské unie: provádění jejípolitiky, řízení jejích programů a vydáváníjejích finančních prostředků.
• Vlády členských států se společně dohodnou na tom, koho pověří za novéhopředsedu Komise.
• Pověřeného předsedu Komise pak schválí Parlament.
Stejně jako Parlament a Rada, byla i Evropskákomise ustavena v 50. letech 20. století nazákladě zakládajících smluv EU.
• Pověřený předseda Komise si po jednání s vládami členských států vybere dalšíčleny Komise.
• Nový Parlament pak s každým členem vedepohovory a vydá své stanovisko ohledněcelého týmu.
Když je nová Komise schválena, může oficiálně začít pracovat.
Termín „Komise“ se používá ve dvojím smyslu.
Za prvé se tak označuje tým mužů a žen –jeden či jedna z každé země EU – jmenovaných, aby řídili tuto instituci a přijímali jejírozhodnutí.
Za druhé se termín „Komise“vztahuje k samotné instituci a jejím zaměstnancům.
Komise je politicky odpovědná Parlamentu,který může celou Komisi odvolat vyslovenímnedůvěry.
Sídlem Komise je Brusel (Belgie), ale má kanceláře i v Lucemburku, zastoupení ve všechzemích EU a delegace v mnoha hlavníchměstech po celém světě.
Evropská komise má čtyři hlavní úkoly:
Rovněž pravidelně zodpovídápísemné a ústní dotazy, které jí kladouposlanci Evropského parlamentu.
2. řídit a provádět politiku EU a plnit rozpočet;
3. vymáhat evropské zákony (společně se Soudním dvorem);
Zdá se, že je tohodně, ale ve skutečnosti je to méně nežběžný počet zaměstnanců městské radystředně velkého města v Evropě.
4. zastupovat Evropskou unii na mezinárodníscéně, např. při sjednávání dohod mezi EUa jinými zeměmi.
V Evropské komisi je zastoupen jeden člen z každé země EU, pracují však nezávisle na svých vnitrostátních vládách.Scházejí se každou středu, aby diskutovali o politice EU a navrhovali nové evropské právní předpisy.
Pouze tehdy, je-li spokojen s výroční zprávou Účetního dvora, udělí Evropský parlament Komisi absolutorium za plnění rozpočtu.
Komise má „právo iniciativy“. Jinými slovy,Komise je jako jediná odpovědná za vytváření návrhů nových evropských právních předpisů, které předkládá Parlamentu a Radě.Cílem těchto návrhů musí být ochrana zájmů Unie a jejích občanů, nikoli jednotlivých zemínebo průmyslových odvětví.
Komise rovněž musí řídit politiku přijatou Parlamentem a Radou, například společnouzemědělskou politiku. Dalším příkladem jepolitika hospodářské soutěže, kdy má Komisepravomoc povolit, nebo zakázat fúze společností.
Komise musí rovněž kontrolovat, zdazemě EU neposkytují svým průmyslovýmodvětvím dotace, které by narušily hospodářskou soutěž.
Příklady programů EU spravovaných Komisísahají od programů „Interreg“ a „URBAN“(vytváření přeshraničních partnerství meziregiony a obnova chátrajících městskýchčtvrtí) po program celoevropských studentských výměn „Erasmus“.
Komise navrhne opatření na úrovni EU pouzetehdy, když dojde k závěru, že dotčený problém nelze vyřešit účinněji pomocí opatřenína vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni.
Této zásadě řešení problémů na nejnižšímožné úrovni se říká „zásada subsidiarity“.
Pokud však Komise dojde k závěru, že jenutno přijmout legislativní opatření na úrovni EU, vypracuje návrh, o kterém se domnívá,že daný problém účinně vyřeší a uspokojí conejširší řadu zájmů. Aby správně pochopila i odbornou stránku problému, konzultuje Komise odborníky prostřednictvím svýchrůzných výborů a skupin.
Provádění politiky EU a plnění rozpočtu
Nejdříve zahájí proces zvaný „řízení o nesplnění povinnosti“.
To se provádí zasláním oficiálního dopisu dané vládě s uvedením důvodů, proč se Komise domnívá, že tato zeměporušuje právo EU, a stanovením lhůty, doníž má Komisi zaslat podrobnou odpověď.
Cílem obouinstitucí je zajistit řádné finanční řízení.
Pokud tímto postupem nedojde k nápravě,musí Komise věc postoupit Soudnímu dvoru,který má pravomoc ukládat sankce.
Je na předsedovi Komise, aby rozhodl, kterýkomisař bude odpovědný za kterou oblastpolitiky, a tuto odpovědnost případně přesunul během funkčního období Komise.
Evropská komise je důležitým mluvčím Evropské unie na mezinárodní scéně.
Umožňuje členským státům hovořit „jedním hlasem“ na mezinárodních fórech, jako je Světová obchodní organizace.
Komise se schází jednou týdně, obvykle vestředu, v Bruselu.
Každý bod programu předkládá komisař odpovědný za tuto oblast politiky a celý tým pak o něm kolektivně rozhodne.
Příklademje dohoda z Cotonou, která stanoví podmínky důležitého partnerství v oblasti pomoci a obchodu mezi EU a rozvojovými zeměmi v Africe, karibské a tichomořské oblasti.
Zaměstnanci Komise jsou rozděleni do oddělení známých jako „generální ředitelství“ (GŘ)a „útvary“ (např. právní služba).
V jeho čele stojígenerální tajemník, který přímo podléhápředsedovi Komise.
Předpokládejme například, že se Komisedomnívá, že je nutné přijmout právní předpisna úrovni EU k ochraně evropských řek předznečištěním.
Ve skutečnosti navrhují a vypracovávajílegislativní návrhy generální ředitelství, aletyto návrhy se stanou oficiálními až poté, coje Komise „přijme“ na svých týdenních schůzích. Postup je přibližně následující.
Až bude návrh kompletně připraven, dá se naprogram příští schůze Komise. Pokud hoschválí alespoň 13 z 25 komisařů, Komise ho„přijme“ a bude mít bezpodmínečnou podporu celého týmu.
Dokument se pak zašle Raděa Evropskému parlamentu k posouzení.
Komise s příliš mnoha členy nebude dobřefungovat. V současné době má každá členskázemě EU jednoho komisaře.
Až do Evropskéunie vstoupí Bulharsko a Rumunsko, budemít 27 členských států.
V tu chvíli Radajednohlasně rozhodne o maximálním počtukomisařů.
Musí jich být méně než 27 a jejichnárodnost bude stanovena pomocí systémustřídání, který je naprosto spravedlivý kevšem zemím.
ECHO, úřad EU pro humanitární pomoc, poskytuje naléhavou pomoc obětem katastrof po celém světě.
Soudní dvůr: prosazování práva
Klíčové údaje
Tel.: Internet: vydávat soudní rozsudky v předkládaných případechjeden soudce z každé země EU; osm generálních advokátůalespoň jeden soudce z každé země EUčlenové obou soudů jsou jmenováni na období šesti let, které může být prodlouženo Boulevard Konrad Adenauer, L-2925 Luxembourg(352) 43 03-1www.curia.eu.int
Soudní dvůr Evropských společenství (častonazývaný jen „Soudní dvůr“) byl založen v roce 1952 Smlouvou o ESUO.
Jeho úkolem je zajišťovat, aby byly právnípředpisy EU interpretovány a uplatňovány vevšech členských zemích EU stejně, aby byloprávo pro všechny stejné.
Zajišťuje například,aby vnitrostátní soudy nevydávaly různá rozhodnutí ve stejných záležitostech.
Soudci a generální advokáti jsou osobami,jejichž nestrannost je mimo jakoukolipochybnost.
Soudní dvůr rovněž zajišťuje, aby se členskéstáty a instituce EU řídily tím, co vyžadujízákony.
Soudní dvůr má pravomoc řešitprávní spory mezi členskými státy EU, institucemi EU, podniky i fyzickými osobami.
Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu, jsou zde tedyzastoupeny vnitrostátní právní systémyvšech 25 zemí EU.
V zájmu efektivity však Soudní dvůr zřídka zasedá v úplném složení.Obvykle zasedá jako „velký senát“ složenýpouze ze 13 soudců nebo v senátech složených z pěti nebo tří soudců.
Aby byl Soudní dvůr schopen zvládnout velkémnožství případů, které mu je předkládáno, a aby mohl občanům nabídnout lepší právníochranu, byl v roce 1989 zřízen Soud prvního stupně.Tento soud (který je přičleněn k Soudnímu dvoru) odpovídá za vydávánírozhodnutí u určitých typů případů, zvláštěžalob fyzických osob, společností a některýchorganizací, a u případů týkajících se porušenípravidel hospodářské soutěže.
Komise může iniciovat toto řízení, má-lidůvod se domnívat, že členský stát neplní svézávazky dle práva EU.
Soudní dvůr a Soud prvního stupně mají obasvého předsedu, který je zvolen svými kolegysoudci na funkční období tří let, které můžebýt prodlouženo.
Předsedou Soudního dvorabyl v roce 2003 zvolen Vassilios Skouris z Řecka.
Předsedou Soudu prvního stupně je Bo Vesterdorf z Dánska.
V obou případech Soudní dvůr důkladnězkoumá obvinění a vynese rozsudek. Pokud jeobviněný členský stát skutečně shledán vinným, musí dát věci ihned do pořádku.
Pokud Soudní dvůr zjistí, že dotyčný členský státneuposlechl jeho rozsudku, může mu uložitpokutu.
K rozhodování ve sporech mezi Evropskouunií a jejími zaměstnanci byl zřízen novýsoudní orgán, Soud pro veřejnou službu Evropské unie.
Tento soud se skládá ze sedmisoudců a je přičleněn k Soudu prvního stupně.
Co je úkolem Soudního dvora?
Soudní dvůr vynáší rozsudky v jemu předložených případech. Čtyři nejběžnější typy jsounásledující:
Pokud se kterýkoli z členských států, Rada,Komise či (za určitých okolností) Parlamentdomnívá, že je některý z právních předpisů EU nezákonný, může požádat Soudní dvůr o jeho zrušení.
1. řízení o předběžné otázce;2. žaloba pro nesplnění smluvní povinnosti;3. žaloba na neplatnost;4. žaloba na nečinnost.
Tyto „žaloby na neplatnost“ mohou využívattaké fyzické osoby, které chtějí, aby Soudnídvůr zrušil konkrétní zákon, protože se jichjako fyzických osob přímo a nepříznivě dotýká.
Pokud Soudní dvůr shledá, že dotyčný zákonnebyl přijat správně nebo nemá správnýprávní základ ve smlouvách, může ho prohlásit za neplatný od samého začátku.
Soudy každého státu EU odpovídají za řádnépoužívání práva Společenství ve své zemi.Existuje však riziko, že v různých zemíchmůže být toto právo vykládáno různě.
Aby se tomuto riziku zabránilo, existuje tzv.řízení o předběžné otázce.
To znamená, žepokud by měl vnitrostátní soud jakékolipochyby o výkladu či platnosti práva EU,může a někdy musí požádat Soudní dvůr o radu. Tato rada je vydána formou „rozhodnutí o předběžné otázce“.
Smlouva vyžaduje, aby Evropský parlament,Rada a Komise za určitých okolností přijalyurčitá rozhodnutí. Pokud tak neučiní, mohoučlenské státy, jiné instituce Společenství a (za určitých podmínek) fyzické nebo právnické osoby podat stížnost k Soudnímudvoru, aby byla tato nečinnost oficiálnězaznamenána.
Od roku 2003 musí generální advokáti vydávat svá stanoviska k případu pouze tehdy,když Soudní dvůr dojde k závěru, že tentopřípad nastoluje nové právní hledisko.
Případy se doručují do kanceláře tajemníka a ke každému případu je přidělen určitýsoudce a generální advokát.
Postup, který následuje, se skládá ze dvoufází, nejprve písemné a pak ústní.
V první fázi předloží všechny zúčastněnéstrany písemná prohlášení a soudce přidělený k případu sepíše zprávu, která shrnejednotlivá stanoviska a právní pozadí případu.
Poté přichází druhá fáze– veřejné slyšení.Podle závažnosti a složitosti případu se totoslyšení může konat před senátem složenýmze tří, pěti, nebo třinácti soudců, nebo předcelým Soudním dvorem.
Během slyšení přednesou právní zástupci obou stran svou řečpřed soudci a generálním advokátem, kteříjim mohou klást otázky.
Soudní dvůr zajišťuje, aby se na základě právníchpředpisů EU zacházelo s každým občanem stejně, aby například ženy a mužidostávali za stejnou prácistejnou mzdu.
Soudní dvůrmá po jednom soudci z každé země EU.
Jak funguje Evropská unie
Evropský účetní dvůr: rozumné využití peněz
Klíčové údaje
Členové:Funkční období:Adresa:Tel.:Internet: kontrolovat řádné používání finančních prostředků EUjeden z každé země EUčlenové jsou jmenováni na období šesti let, které může být prodlouženo12 rue Alcide de Gasperi, L-1615 Luxembourg(352) 43 98-1www.eca.eu.int
Účetní dvůr byl založen v roce 1975.
Sídlí v Lucemburku. Úkolem Evropského účetníhodvora je kontrolovat, zda veškeré finančníprostředky Evropské unie, které pocházejí oddaňových poplatníků, byly řádně inkasoványa vynaloženy v souladu s právními předpisy,hospodárně a pro určené účely.
Účetní dvůrmá právo zkontrolovat jakoukoli osobu neboorganizaci, která nakládá s finančními prostředky EU.
Aby mohl Účetní dvůr svou práci vykonávatúčinně, musí zůstat nezávislý na jiných institucích, zároveň však s nimi musí zůstat vestálém kontaktu.
Účetní dvůr sestává z jednoho člena z každého členského státu, jmenovaného Radou nafunkční období šesti let, které může být prodlouženo.
Jaké jsou úkoly Účetního dvora?
Jednou z jeho klíčových funkcí je pomáhat Evropskému parlamentu a Radě tím, že jimkaždoročně předkládá výroční zprávu o uplynulém finančním roce.
Parlament zprávu Účetního dvora podrobně posuzuje, než serozhodne, zda schválit či neschválit nakládání Komise s rozpočtem.
Dojde-li Účetní dvůrk uspokojivým závěrům, zašle Radě a Parlamentu také prohlášení o věrohodnosti účtů s ujištěním, že peníze evropských daňovýchpoplatníků byly použity řádným způsobem.
Důležitou položkou rozpočtu EU je podpora pro zemědělství šetrné k životnímu prostředí, které vyrábí zdravé potraviny a zachází dobře se zvířaty.
Auditoři kontrolují, zda se tyto peníze používají řádně.
země, která dostává finanční pomoc od EU.Neboť ačkoli se Účetní dvůr zabývá především penězi, za něž odpovídá Komise, ve skutečnosti spravují 90% těchto příjmů a výdajů orgány členských států.
Účetní dvůr má přibližně 800 zaměstnanců,včetně překladatelů, úředníků a auditorů.Auditoři jsou rozděleni do „auditorských skupin“. Připravují návrhy zpráv, o nichž Účetnídvůr rozhoduje.
Auditoři často vyjíždějí na inspekce do jinýchinstitucí EU, členských států či kterékoli jiné
Sám Účetní dvůr nemůže podnikat žádnéprávní kroky.
Pokud auditoři objeví podvodnebo nesrovnalosti, předají tyto informace OLAFu – Evropskému úřadu pro boj protipodvodům.
Jak funguje Evropská unie
Evropský hospodářský a sociální výbor:hlas občanské společnosti
Klíčové údaje
Členové:Funkční období:Schůze:Adresa:Tel.:Internet: zastupuje občanskou společnost sdruženou v organizacích317čtyři rokykaždý měsíc v Bruselu Rue Belliard 99, B-1040 Brussels(32-2) 546 90 11www.esc.eu.int a chrání jejich zájmy v politických rozhovorechs Komisí, Radou a Evropským parlamentem.
Evropský hospodářský a sociální výbor(EHSV) založený v roce 1957 Římskou smlouvou je poradním orgánem, který zastupujezaměstnavatele, odborové svazy, zemědělce,spotřebitele a další zájmové skupiny, kteréspolečně tvoří „organizovanou občanskouspolečnost“.
Prezentuje jejich stanoviska
EHSV tím tvoří spojnici mezi Unií a jejími občany, čímž v Evropě podporuje existenci společnosti, která je ochotna k větší spoluúčasti a integraci, a stává se tím demokratičtější.
Zaměstnanost v Evropě je silně ovlivněna politikou EU.
Prostřednictvím EHSV mohou zaměstnavatelé i odboryvyjádřit svá stanoviska k vytváření této politiky.
Evropský hospodářský a sociální výbor má třihlavní úkoly:
• radit Komisi, Radě a Evropskému parlamentu, buď na základě jejich žádosti, neboze svého vlastního podnětu;
EHSV má 317 členů – počet členů z každézemě EU přibližně odráží velikost její populace. Počty zástupců z jednotlivých zemí jsounásledující:
Kdo jsou členové EHSV?
Členové výboru většinou pracují ve své vlastia dělí se do tří skupin, které zastupují zaměstnavatele, zaměstnance a nejrůznější hospodářské a sociální zájmy.
Až přistoupí Bulharsko a Rumunsko, budemít výbor 344 členů.
Skupina zaměstnavatelů se skládá ze členů zesoukromého i veřejného sektoru průmyslu,malých a středních podniků, obchodníchkomor, velkoobchodu a maloobchodu, bankovnictví a pojišťovnictví, dopravy a zemědělství.
Skupina zaměstnanců zastupuje všechnykategorie zaměstnaných, od dělnických profesí až po vedoucí pracovníky. Členové tétoskupiny pocházejí z vnitrostátních odborových organizací.
Výbor se schází na plenárním zasedání, jehožjednání připravuje šest podvýborů známýchjako „odborné sekce“. Každá z nich se specializuje na konkrétní oblast politiky.
Výbor volípředsedu a dva místopředsedy na funkčníobdobí dvou let.
V říjnu 2004 se předsedkyní EHSV stala Anne-Marie Sigmundová z Rakouska.
Třetí skupina zastupuje široké spektrumzájmů: nevládní organizace, zemědělskéorganizace, malé podniky, řemeslníky a živnostníky, družstva a nezisková sdružení,organizace spotřebitelů, organizace naochranu životního prostředí a vědecká a akademická sdružení a asociace, které zastupujírodiny, ženy, postižené atd.
Jak funguje Evropská unie
Výbor regionů: hlas samospráv
Klíčové údaje
Úloha:zastupuje regionální a místní orgány Členové: 317 Funkční období:čtyři roky pět plenárních schůzí ročně v Bruselu Rue Belliard 101, B-1040 Brussels(32-2) 282 22 11www.cor.eu.int
Výbor regionů byl založen v roce 1994Smlouvou o Evropské unii, má poradní funkci a sestává ze zástupců regionálních a místních orgánů. Výbor regionů je třeba konzultovat předtím, než jsou přijata rozhodnutí v takových záležitostech, jako je regionálnípolitika, životní prostředí, vzdělávání a doprava, které se týkají místních a regionálních samospráv.
Členové výboru jsou volení politici působící v obecních či regionálních úřadech, častovedoucí představitelé regionálních samospráv nebo starostové měst.
Jsou nominováni vládami EU, pracují ale politicky zcelanezávisle. Rada Evropské unie je jmenuje nafunkční období čtyř let, přičemž existujemožnost jejich opětovného jmenování.
Musímít také mandát od orgánů, které zastupují,nebo jim musí být politicky odpovědní.
Co je úkolem tohoto výboru?
Úkolem Výboru regionů je prosazovat názorymístních a regionálních orgánů na právnípředpisy EU. Výbor toto činí předkládánímstanovisek k návrhům Komise.
Komise a Rada musí konzultovat Výborregionů v takových otázkách, které se přímodotýkají místních a regionálních orgánů, alemohou ho také konzultovat, kdykoli si přejí.Výbor může z vlastního podnětu zaujímatstanoviska a předkládat je Komisi, Radě a Parlamentu.
• Komise pro ústavní záležitosti a evropskousprávu (CONST);
Každý rok pořádá Výbor regionů pět plenárních zasedání, během nichž definuje svouobecnou politiku a přijímá stanoviska.
Členové výboru jsou rozděleni do odborných„komisí“, jejichž úkolem je připravovat plenární zasedání. Těchto komisí je celkem šest:
• Komise pro politiku teritoriální soudržnosti(COTER);
• Komise pro hospodářskou a sociální politiku (ECOS);
Prostřednictvím Výboru regionů mohou starostové a radní měst z celé Evropy vyjádřit svá stanoviska k činnosti EU ovlivňující jejich regiony – jako je zlepšení telekomunikačních sítí.
Jak funguje Evropská unie
Evropská investiční banka: financování projektů EU
Klíčové údaje
Adresa: financuje projekty EUčlenské státysprávní rada 26, řídící výbor 9100, Boulevard Konrad Adenauer, L-2950 Luxembourg(352) 43 79-1www.eib.eu.int
Projekty, do kterých banka investuje, jsoupečlivě vybírány na základě těchto kritérií:
Evropská investiční banka (EIB) byla založenav roce 1958 Římskou smlouvou. Jejím úkolemje půjčovat peníze na projekty evropskéhozájmu (jako jsou železniční a silniční spojení,letiště nebo projekty v oblasti životního prostředí), zvláště v chudších regionech, kandidátských zemích a rozvojovém světě.
Rovněžposkytuje investiční úvěry malým podnikům.
Jaké jsou úkoly této banky?
• musí podporovat dosažení cílů EU, jako jenapříklad zvyšování konkurenceschopnostievropských průmyslových odvětví a malýchpodniků; budování transevropských sítí(doprava, telekomunikace a energie); podpora odvětví informačních technologií;ochrana životního prostředí v přírodě i veměstech; zlepšování zdravotnických a vzdělávacích služeb;
• musí přinášet prospěch nejvíce znevýhodněným oblastem;
• musí pomoci přilákat další zdroje financování.
EIB je nezisková organizace, která nemážádné příjmy z vkladových či běžných účtů a ani nevyužívá žádné finanční prostředky z rozpočtu EU.
Je financována prostřednictvímpůjček na finančních trzích a z prostředkůposkytnutých akcionáři banky, kterými jsoučlenské státy Evropské unie.
Společně upisují podíly na kapitálu banky, kdy příspěvekkaždé země odráží její hospodářský význam v Unii.
EIB rovněž podporuje udržitelný rozvoj v zemích Středozemí, Afriky, karibské a tichomořské oblasti, stejně jako projekty v Latinské Americe a Asii.
Rozhodnutí banky přijímají následující orgány.
Pracuje prostřednictvímbank a dalších finančních prostředníků a poskytuje jim záruky ke krytí jejich půjčekmalým podnikům.
• Rada guvernérůse skládá z ministrů(obvykle ministrů financí) všech členskýchstátů.
Rada definuje všeobecnou úvěrovoupolitiku banky, schvaluje rozvahu a výročnízprávy, zmocňuje banku k financování projektů mimo území EU a rozhoduje o navýšení kapitálu.
Tento fond je aktivní v členských státech Evropské unie a v Bulharsku, Rumunsku,Turecku a třech zemích ESVO (Islandu, Lichtenštejnsku a Norsku).
• Správní radaschvaluje operace souvisejícís poskytováním úvěrů a vypůjčovánímpeněz ze strany banky a dbá na řádné řízení EIB.
Skládá se z 26 členů, z nichž 25 jejmenováno členskými státy a jeden Evropskou komisí.
• Řídicí výborje výkonným orgánem banky.Řídí její každodenní činnost a má devětčlenů.
EIB financuje širokou škálu projektů, včetně nových silnic a železnic, s cílem zlepšit evropskou dopravní síť.
Jak funguje Evropská unie
Evropská centrální banka: řízení eura
Klíčové údaje
Jaké jsou úkoly této banky?
Evropská centrální banka (ECB) byla založenav roce 1998 Smlouvou o Evropské unii a sídlíve Frankfurtu (Německo).
Jejím úkolem jeřídit euro – jednotnou měnu EU.
ECB rovněžodpovídá za definování a realizaci hospodářské a měnové politiky EU.
Jedním z hlavních úkolů ECB je udržovatcenovou stabilitu v eurozóně, aby nebylakupní síla eura snižována inflací.
Cílem ECBje zajistit, aby meziroční zvýšení spotřebitelských cen bylo nižší než 2%.
Aby mohla svou funkci provádět, ECB spolupracuje s „Evropským systémem centrálníchbank“ (ESCB), ke kterému náleží všech 25států EU.
• Prvním je kontrola množství peněz v oběhu.Bude-li totiž množství peněz v oběhu ve srovnání s množstvím zboží a služeb příliš velké, dojde k inflaci.
• Druhým způsobem je sledování cenovýchtrendůa posuzování rizik, které tyto trendy představují pro cenovou stabilitu v eurozóně.
Instituce EU a vlády členských států musí tuto zásadu dodržovat a nesmí se snažit ovlivňovat ECB ani národnícentrální banky.
Kontrola množství peněz v oběhu mimo jinéspočívá v určování úrokových sazeb v rámcieurozóny, což je pravděpodobně nejznámějšíčinností banky.
Práce Evropské centrální banky je organizována prostřednictvím následujících rozhodovacích orgánů:
Výkonná rada
Rada guvernérů je nejvyšším rozhodovacímorgánem Evropské centrální banky. Tvoří jišest členů výkonné rady a guvernéři 12 centrálních bank eurozóny.
Této radě předsedáprezident ECB a jejím prvotním posláním jedefinovat měnovou politiku eurozóny a především stanovovat úrokové sazby, zakteré si obchodní banky mohou půjčovatpeníze od centrální banky.
Tato rada sestává z prezidenta ECB, viceprezidenta a čtyř dalších členů, kteří jsou všichni jmenováni na základě společné dohodyprezidentů či předsedů vlád zemí eurozóny.Členové výkonné rady jsou jmenováni najedno funkční období osmi let, které nelzeobnovit.
Generální rada je třetím rozhodovacím orgánem ECB. Skládá se z prezidenta ECB, jejíhoviceprezidenta a guvernérů národních centrálních bank všech 25 členských států EU.Generální rada přispívá k poradenské a koordinační činnosti a pomáhá připravovatbudoucí rozšíření eurozóny.
Výkonná rada odpovídá za realizaci měnovépolitiky, jak ji definuje rada guvernérů (vizníže), a za vydávání pokynů národním centrálním bankám.
Připravuje rovněž schůzkyrady guvernérů a je odpovědná za každodenní řízení ECB.
Díky euru je snadné cestovat a nakupovat v Evropě.
ECB se snažízajistit v eurozóně stabilní ceny.
Jak funguje Evropská unie
Evropský veřejný ochránce práv: šetření vašich stížností
Klíčové údaje
Funkční období:Adresa: odhalovat případy nesprávného úředního postupu a navrhovat řešenípět let, obnovitelné1, Avenue du Président Robert Schuman, B.P. 403, F-67001 Strasbourg(33) 3 88 17 23 13www.euro-ombudsman.eu.int
Funkce evropského veřejného ochránce právbyla vytvořena Smlouvou o Evropské unii(Maastricht, 1992).
Veřejný ochránce právpůsobí jako prostředník mezi občany a orgány EU.
Má právo přijímat a vyšetřovat stížnosti ze strany občanů EU, podniků a institucí i kohokoli jiného, kdo trvale sídlí nebo máregistrované sídlo v některé ze zemí EU.
Veřejný ochránce práv provádí šetření nazákladě stížnosti, nebo ze svého vlastníhopodnětu.
Svou činnost vykonává naprostonezávisle a nestranně.
Veřejný ochránce práv je volen Evropskýmparlamentem na obnovitelné funkční obdobípěti let, které odpovídá volebnímu období Parlamentu.
Jak si mohu u veřejného ochráncepráv stěžovat?
Jaké jsou úkoly veřejného ochránce práv?
Pokud si chcete stěžovat na nesprávný úřední postup nějaké instituce nebo orgánu EU,musíte nejprve kontaktovat dotyčnou instituci nebo orgán prostřednictvím obvyklýchadministrativních postupů a snažit se ji přimět k nápravě situace.
Pomáhá odhalovat „nesprávný úřednípostup“ v evropských institucích a jinýchorgánech EU.
„Nesprávným úředním postupem“ se rozumí nedostatečná nebo špatnáspráva, jinými slovy, když nějaká institucenejedná podle zákona nebo nedodržuje zásady řádné správy nebo porušuje lidská práva.Patří sem například:
Svoji stížnost musíte u veřejného ochráncepráv podat do dvou letode dne, kdy jste seo daném nesprávném úředním postupudozvěděli.
Musíte jasně uvést, kdo jste, najakou instituci nebo orgán si stěžujete a najaký problém si stěžujete, přičemž můžetepožádat o to, aby stížnost byla posuzovánadůvěrně.
Váš problém může být vyřešen jednoduše tím,že veřejný ochránce práv informuje dotyčnouinstituci nebo orgán.
Pokud se problém nevyjasní během jeho šetření, bude se veřejnýochránce práv snažit najít přátelské řešení,které celou věc napraví a vás uspokojí.
Pokud toto selže, může veřejný ochráncepráv vydat doporučení k řešení dané záležitosti.
Pokud dotyčná instituce nepřijme jehodoporučení, může veřejný ochránce právnapsat zvláštní zprávu Evropskému parlamentu, aby přijal jakékoli politické opatření,které je nutné.
Každým rokem podává veřejný ochránce práv Evropskému parlamentu zprávu o všechsvých šetřeních.
P. Nikiforos Diamandouros nastoupil do funkceveřejného ochránce práv v dubnu 2003 a byl do níopět zvolen v lednu 2005.
Jak funguje Evropská unie
Klíčové údaje
Úloha:chránit vaše soukromé údaje Funkční období:pět let, obnovitelné Adresa: Rue Wiertz 60, B-1047 Brussels Tel.: (32-2) 283 19 00Internet:www.edps.eu.int pokud tyto údaje nejsou vyžadovány proúčely zdravotní péče.
I v takových případechmusí být tyto údaje zpracovávány odbornýmizdravotnickými pracovníky nebo jinou osobou, která je vázána povinností mlčenlivosti.
Funkce evropského inspektora ochrany údajůbyla vytvořena v roce 2001.
Úkolem evropského inspektora ochrany údajů je zajišťovat,aby orgány a instituce Evropské unie respektovaly právo občanů na soukromí při zpracovávání jejich osobních údajů.
Jaké jsou úkoly evropského inspektora ochrany údajů?
V roce 2004 byl evropským inspektoremochrany údajů jmenován Peter Johan Hustinxa jeho zástupcem Joaquín Bayo Delgado.
Pokud orgány nebo instituce Evropské uniezpracovávají osobní údaje o identifikovatelnéosobě, musí respektovat právo této osoby nasoukromí.
Evropský inspektor ochrany údajůzajišťuje, že uvedené orgány toto právorespektují, a poskytuje jim poradenství o všech aspektech zpracování osobních údajů.
„Zpracování“ zahrnuje činnosti, jako je shromažďování, zaznamenávání, uspořádávání a uchovávání informací, jejich vyhledávánípro účely nahlédnutí, jejich posílání nebozpřístupňování jiným osobám a také blokování,vymazávání nebo ničení údajů.
Pokud se důvodně domníváte, že orgán neboinstituce EU zneužitím vašich osobních údajůporušily vaše právo na soukromí, měli bystepředložit stížnost evropskému inspektoroviochrany údajů.
Ten vaši stížnost prošetří a conejdříve vám oznámí, zda s ní souhlasí. Pokuds ní souhlasí, oznámí vám rovněž, jak je situace napravována.
Inspektor například můžedotčenému orgánu nebo instituci nařídit, abyopravil, zablokoval, vymazal nebo zničilveškeré vaše osobní údaje, které byly zpracovány v rozporu s právními předpisy.
Existují přísná pravidla ochrany soukromí,kterými se tyto činnosti řídí.
Orgány a instituce Evropské unie nesmějí například zpracovávat osobní údaje, které odhalují váš rasovýči etnický původ, politické názory, náboženské nebo filozofické přesvědčení nebo odborovou příslušnost.
Také nesmějí zpracovávatúdaje o vašem zdraví a sexuálním životě,
Pokud s jeho rozhodnutím nesouhlasíte,můžete věc předložit Soudnímu dvoru.
Agentura není institucí EU, je to orgán založený zvláštním právním předpisem EU za účelemvykonávání velmi specifického úkolu.
Ne všechny agentury EU mají ve svém úředním názvuslovo „agentura“, mohou být nazývány střediskem, nadací, ústavem, monitorovacím centrem,úřadem atd.
Tři z nich – Evropská obranná agentura, Ústav EU pro studium bezpečnosti a Satelitní středisko EU – provádějí úkoly společné zahraniční a bezpečnostní politiky („druhý pilíř“ Evropskéunie).
Čtyři další – AMOCEB, Evropská policejní akademie, Europol a Eurojust – pomáhají přikoordinaci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech („třetí pilíř“ Evropské unie), včetně správy vnějších hranic EU.
Všechny ostatní agentury provádějí úkoly v rámci „prvního pilíře“ EU – tzv. „oblasti Společenství“.
Eurojust ho ochranou údajů, jehož úkolem je zajišťovat, aby byly osobní údaje ve spisech Eurojustu náležitě chráněny a aby se s niminakládalo v souladu se zákonem.
Máte právovědět, jaké informace o vás Eurojust uchovává a požádat ho, aby je opravil nebo vymazal,pokud jsou nesprávné nebo neúplné.
Eurojust byl založen v roce 2002 a sídlí v Haagu v Nizozemsku. Jeho úkolem jepomáhat orgánům EU činným v trestnímřízení při spolupráci v boji proti závažnépřeshraniční trestné činnosti, včetně počítačové kriminality, podvodů a korupce, praníšpinavých peněz a ekologické kriminality.
Eurojust například pomáhá vnitrostátnímorgánům při výměně informací, poskytovánívzájemné právní pomoci a vydávání osob k výslechu.
Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci
Evropská agentura pro bezpečnost a ochranuzdraví při práci (EU-OSHA) byla založena v roce 1994 a sídlí v Bilbau ve Španělsku.
Eurojust se skládá z jednoho prokurátora,soudce nebo policejního úředníka z každézemě EU.
Společně tvoří „kolegium“ (tj.správní radu) organizace a volí si ze svýchřad jednoho předsedu na tříleté funkčníobdobí.
Kolegiu v jeho práci pomáhá sekretariát a zaměstnanci z řad úředníků EU a dočasně vyslaných vnitrostátních expertů.
Vzhledem k tomu, že práce Eurojustu zahrnuje vedení spisů na osoby podezřelé z trestné činnosti, zaměstnává úředníka pověřené-
Žádná země není schopna sama zvládnoutcelou problematiku bezpečnosti a ochranyzdraví při práci (BOZP), před kterou dnes Evropa stojí.
Proto byla založena tato agentura, aby shromažďovala široké zdroje znalostí a informace o těchto otázkách, zvláště o preventivních opatřeních.
Kromě vytváření komplexních sítí internetových stránek o bezpečnosti a ochraně zdravípři práci, provozuje agentura aktivní publikační program, v jehož rámci vydává vše odzpráv s odbornými informacemi po materiály pro kampaně.
Úkolem této agentury je pomoci zajistit, abyinformační sítě a informace, které přenášejí,byly vysoce zabezpečeny.
Přinese to užitekobčanům, spotřebitelům, podnikům i organizacím veřejného sektoru po celé Evropskéunii.Mezi činnosti agentury budou patřit shromažďování údajů, analýza rizik, zvyšováníinformovanosti a podpora nejlepší praxe v oblasti řízení rizik.
Evropská agentura pro bezpečnost a ochranuzdraví při práci je řízena správní radou, vekteré jsou zastoupeny odbory, organizacezaměstnavatelů, vnitrostátní vlády a Evropská komise.
Evropská agentura pro léčivé přípravky
Evropská agentura proleteckou bezpečnost
Evropská agentura pro leteckou bezpečnost(EASA) byla založena v roce 2002. Jejím sídlem je Kolín nad Rýnem v Německu.
Evropská agentura pro léčivé přípravky(EMEA) byla založena v roce 1993 a sídlí v Londýně ve Spojeném království.
Agenturapomáhá chránit a podporovat zdraví v Evropě tím, že hodnotí léčivé přípravky používané u lidí i zvířat a shromažďuje odborné znalosti ze všech zemí EU.
Jejím úkolem je pomáhat EU při vytvářenízákonů a pravidel pro leteckou bezpečnost a pomáhat Komisi při kontrole, zda se pravidla EU řádně dodržují.
Agentura bude rovněžposkytovat odbornou pomoc mezinárodnímorganizacím, které se zabývají bezpečnostícivilního letectví a ochranou životního prostředí.
Některé druhy léčivých přípravků získanépomocí biotechnologií lze v Evropské uniiprodávat až poté, co je tato agenturadůkladně prozkoumá.
Pokud agentura shledá, že je daný výrobek bezpečný a kvalitní,může Evropská komise povolit jeho prodej vevšech zemích EU. Osoby, které chtějí prodávat další inovativní přípravky, mohou rovněžpožádat o toto povolení.
Evropská agentura pro leteckou bezpečnostmá právo přijímat některá rozhodnutí, například vydávat typová potvrzení pro letecképrodukty.
Další informace na www.easa.eu.int
Evropská agentura pro léčivé přípravky pomáhářídit systém vzájemného uznávání těchtovnitrostátních povolení.
Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací
Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) byla zřízena v roce 2004.Dočasně sídlí v Bruselu, ale jejím stálýmdomovem se stane Heraklion na Krétě, Řecko.
Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie
Rozhodnutí zřídit tuto agenturu (známouzkráceně jako AMOCEB) bylo přijato v říjnu2004.
Agentura bude sídlit ve Varšavě.
Cílem této agentury je pomáhat zlepšovatsystém námořní bezpečnosti EU, snižovatriziko námořních nehod, znečištění mořízpůsobené loděmi a ztráty lidských životů namoři.
Jejím úkolem je pomáhat členským státům EU provádět předpisy EU o kontrole vnějšíchhranic a vracení občanů ze zemí mimo EU dojejich zemí původu.
Agentura poskytuje odbornou a vědeckoupomoc, která směřuje ke zlepšení právníchpředpisů EU týkajících se námořní bezpečnosti a znečišťování moří loděmi.
V rámci svých různých úkolů vypracuje agentura společnou metodologii EU pro šetřenínehod na moři a zřídí informační systém EUo lodní dopravě.
• využívání výzkumu k vývoji nových technologií pro ostrahu hranic;
• koordinace spolupráce mezi zeměmi EU přirepatriaci nelegálních imigrantů.
Evropská agentura proobnovu
Evropská agentura proželeznice
Evropská agentura pro obnovu (EAR) bylazaložena v roce 2000.
Má ústředí v Soluni v Řecku a operační střediska v Bělehradě,Prištině, Podgorici a Skopje.
Rozhodnutí zřídit Evropskou agenturu proželeznice (ERA) bylo přijato v dubnu 2004.Agentura bude sídlit v Lille/Valenciennes ve Francii.
Jejím posláním je pomáhat při posilování bezpečnosti a interoperability železnicv Evropě, aby mohl být postupně vytvořen„integrovaný evropský železniční prostor“.
Jejím úkolem je řídit hlavní programy EUzaměřené na poskytování pomoci ve výši přibližně 2 miliardy eur ročně při obnověbalkánských zemí zasažených válkami v 90. letech 20. století.
Jak funguje Evropská unie
Evropská agentura proživotní prostředí šinou v sousedních regionech, jako je severní Afrika, Blízký východ, Balkán a státy bývalého Sovětského svazu.
Evropská agentura pro životní prostředí(EEA) byla založena v roce 1990 a sídlí v Kodani v Dánsku.
Nadace těmto zemím nabízí informace,know-how a zkušenosti při školení osob pronová povolání a při vytváření programů celoživotního vzdělávání.
Jejím úkolem je shromažďovat a šířit informace o stavu a vývoji životního prostředí v Evropě.
Je otevřená i nečlenským státům EU: Island, Lichtenštejnsko a Norsko jsou jejímičleny od začátku.
Agentura aktivně spolupracuje s orgány pro životní prostředí a mezinárodními organizacemi.
Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek (Eurofound) byla zřízena v roce 1975 a sídlí v Dublinu v Irsku.
Její funkcí je:• poskytovat rady tvůrcům sociální politiky;
Evropská nadace odborného vzdělávání (ETF)byla založena v roce 1990 a sídlí v Turíně v Itálii.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin pomáhá zajišťovat bezpečnost celého procesu výroby potravin – „z pole až na váš talíř“.
Nadaci řídí správní rada, v níž jsou zastoupeny odbory, organizace zaměstnavatelů, vládyčlenských států a Evropská komise.
Evropská obranná agentura
Evropská obranná agentura byla založena v roce 2004 a bude sídlit v Bruselu.
Jejímúkolem je pomáhat členským státům přizlepšování obranných schopností a krizovéhořízení v Evropě a posilovat evropskou bezpečnostní a obrannou politiku.
Úkolem centra je shromažďovat a šířit objektivní, spolehlivé a srovnatelné informace o drogách a drogové závislosti v Evropě.Spolupracuje s nečlenskými zeměmi EU a s mezinárodními orgány, jako je Program OSNpro kontrolu drog (UNDCP), Světová zdravotnická organizace (WHO), skupina Pompidou Rady Evropy, Světová celní oganizace (WCO),Mezinárodní organizace kriminální policie(Interpol) a Evropský policejní úřad (Europol).
Agentura se bude snažit zajistit koordinovanější přístup k výrobě a nákupu výzbroje a zbrojního zařízení a k výzkumu a technologickému vývoji ve zbrojní oblasti.
Další informace na www.eda.eu.int
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí
Rozhodnutí vytvořit Evropské středisko proprevenci a kontrolu nemocí bylo přijato v březnu 2004.
V Evropské policejní akademii (CEPOL) seškolí vysocí a vyšší policejní důstojníci EU.Jejím posláním je pomáhat vnitrostátnímpolicejním sborům EU v jejich boji proti zločinu, zvláště zločinu přeshraničnímu.
Akademie pořádá kurzy školení o evropské policejní ochraně od roku 2001.
Hlavním cílem CEPOLu je pomáhat policejním důstojníkům z různých zemí EU získatvzájemně více informací o policejních systémech v ostatních zemích a o přeshraničnípolicejní spolupráci v Evropě.
Mohlo by napříkladvyslat tým odborníků EU, aby vyšetřil propuknutí neznámé lidské choroby v některéevropské zemi.
CEPOL bude mít své stálé sídlo v Bramshilluve Spojeném království.
Jak funguje Evropská unie
Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání
Evropské středisko pro rozvoj odbornéhovzdělávání (Cedefop) bylo založeno v roce1975 a sídlí v Soluni v Řecku.
Evropské středisko pro sledování rasismu a xenofobie (EUMC) sídlí ve Vídni v Rakousku.Bylo založeno v roce 1997.
Jeho úkolem je analyzovat a poskytovat informace o systémech odborného vzdělávání a školení, politikách, výzkumu a praxi, a pomáhat tak odborníkům v celé EU v rozvojia zlepšování odborného vzdělávání a školení v Evropě.
Prvotním úkolem střediska je poskytovat Evropské unii a jejím členským státům objektivní, spolehlivé a srovnatelné údaje o rasismu, xenofobii a antisemitismu v Evropě a vypracovávat celoevropské strategie řešenítěchto problémů.
Středisko rovněž provozuje interaktivní internetovou stránku s názvem „European Training Village“, dostupnou na adrese www.trainingvillage.gr
Středisko rovněž poukazuje nadobré příklady integrace přistěhovalců a etnických a náboženských menšin a šíří o nich informace.
Středisko je řízeno správní radou, ve které jsouzastoupeny odbory, organizace zaměstnavatelů, vlády členských států a Evropská komise.
Jádrem práce střediska je Evropská informační síť rasismu a xenofobie (RAXEN). Tato síť seskládá z vnitrostátních kontaktních středisek(jednoho v každé zemi EU), která shromažďují a rozšiřují informace o rasismu a xenofobiive svých zemích.
Evropská agentura pro léčivé přípravky posuzuje,zda jsou léky, která užíváme, bezpečné.
Evropský policejní úřad (Europol) byl založenv roce 1992, aby spravoval celoevropskéinformace o trestné činnosti.
Sídlí v nizozemském Haagu a mezi jeho zaměstnanci jsouzástupci vnitrostátních orgánů pro vymáhání práva (policie, celní správa, imigračníúřady atd.).
Evropský úřad pro bezpečnost potravin(EFSA) začal fungovat v roce 2002.
• obchodu s drogami,• sítím převaděčů,• obchodu s odcizenými vozidly,• obchodu s lidmi včetně dětské pornografie,
O svá zjištění se dělí nejen s odborníky a rozhodujícími činiteli, alei s širokou veřejností.
Evropský úřad pro dohlednad globálním družicovýmnavigačním systémem
Jednou z povinností Europolu je zřídit a provozovat počítačový systém, který by umožnilvkládání a analýzu údajů a přístup k nim.Společný dozorčí orgán, který tvoří dvaodborníci na ochranu údajů z každého členského státu, dohlíží na obsah a použití všechosobních údajů v držení Europolu.
Evropský úřad pro dohled nad globálnímdružicovým navigačním systémem (GNSS)byl založen v roce 2004.
Správní rada Europoluse skládá z jednoho zástupce z každé země.
Jeho funkcí je zabezpečit, aby v souvislosti s evropskými programy družicové navigace(Galileo a EGNOS) byly řádně chráněny a zastoupeny základní zájmy veřejnosti.Cílem programu Galileo je nabídnout moderníevropskou alternativu k zavedenému americkému systému GPS.
Bude pomáhat Evropské komisi se všemizáležitostmi týkajícími se družicové radionavigace.
Odrůdový úřad Společenství pomohlo při rozhodování v rámci její společnézahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP).
Centrum rovněž uskutečňuje projekty v oblasti výzkumu a vývoje a zajišťuje školeníodborníků v digitálních geografických informačních systémech a analýze obrazů.
Další informace na www.eusc.org
Úřad pro harmonizaci vevnitřním trhu (ochrannéznámky a vzory)
Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu(OHIM) byl zřízen v roce 1994 a sídlí v Alicante ve Španělsku.
Jeho úkolem je provádět registraci ochranných známek a vzorů Společenství.
Další informace na www.cdt.eu.int
Systém „ochranné známky Společenství“usnadňuje evropským podnikům život a snižuje jejich náklady.
Výrobce, který chce chránit svou ochrannou známku v Evropě, už sinemusí nechat zaregistrovat stejné ochrannéznámky v každé zemi EU.
Prostřednictvím Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu teďmůže požádat o jedinou ochrannou známku„Společenství“, což mu dává právo zakázatdalším firmám, aby užívaly stejné nebopodobné označení v celé EU.
Další informace na www.oami.eu.int
Ústav Evropské unie prostudium bezpečnosti
Satelitní středisko Evropské unie (EUSC) bylovytvořeno v roce 2002 a jeho sídlem je Torrejón de Ardoz ve Španělsku.
Centrum se zabývá analýzou údajů a fotografiíz družic provádějících pozorování Země a tytoinformace využívá k tomu, aby Evropské unii
Jeho cílem je pomáhat přivytváření společné evropské bezpečnostníkultury a propagovat bezpečnostní zájmy EUjako celku.
Ústav pomáhá rozvíjet společnou zahraničnía bezpečnostní politiku prostřednictvím:
• Evropský institut pro rovné postavení žen a mužů,
• Výkonná agentura pro program veřejnéhozdraví,
• progresivní analýzy pro Radu a vysokéhopředstavitele;
• Výkonná agentura pro inteligentní energii.
• transatlantického dialogu o bezpečnostních otázkách mezi Evropou, Kanadou a Spojenými státy americkými.
• Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu,
Policejní úředníci z celé EUvyužívají Europolu k boji proti mezinárodním zločincům, kteří padělají euro.
Jak funguje Evropská unie
Ústava se rovněž snaží vytvořit z Evropskéunie účinnější sílu na světové scéně tím, žezřídí funkci ministra zahraničních věcí EU a této osobě dá na starost všechny aspektyzahraničních vztahů Unie.
Nová Ústava udržuje stávající rovnováhumezi národními zájmy a obecným evropskýmzájmem a mezi zájmy malých a velkých zemí.
EU má nyní25 členských států a její členství se bude v příštích letech dále zvyšovat.
Její systémrozhodování proto potřebuje zjednodušit a zefektivnit.
Aby nedocházelo k ochromenísystému, bude se muset většina rozhodnutípřijímat „kvalifikovanou většinou“, místo abyse požadoval souhlas každé jednotlivé země.
Může vstoupit v platnost, až ji ratifikujevšech 25 vnitrostátních parlamentů. V některých zemích musí být schválena referendem.
Více o Ústavě se dozvíte na internetovéstránce http://europa.eu.int/constitution/
• Jaké jsou cíle a záměry rozšířené Unie?(Jinými slovy, čeho chtějí členské státy dobudoucna společně dosáhnout?) jsou nutné
• Jaké společné politiky k dosažení těchto cílů?
• Co se má rozhodovat na úrovni EU a co semá nechat v kompetenci vnitrostátníchnebo regionálních orgánů?
EU existuje proto, aby sloužila svým občanům. Je důležité, aby jí její občané rozumělia byli plně zapojeni do jejího systému rozhodování.
• Jakou úlohu mají hrát vnitrostátní parlamenty v procesu rozhodování EU?
Zkrátka kdo je za co odpovědný a jak přijímatdemokratická rozhodnutí v Unii 25 nebo vícezemí s půl miliardou obyvatel?
Navrhovaná Ústava, kterou Evropská radaodhlasovala v roce 2004, řeší výše uvedenéotázky.
Průvodce občanů po institucích EU
Evropská unie (EU) není federálním státem jako Spojené státy americké.
Stejně tak není pouzemezivládní organizací jako Organizace spojených národů.
Ve skutečnosti jde o jedinečný útvar.Členské státy Unie zůstávají nezávislými suverénními státy, ale svoji suverenitu sdílejí – a získávají tak mnohem větší kolektivní sílu a vliv.
Tato větší síla znamená přijímání společných rozhodnutí prostřednictvím společných institucí,jako je Evropský parlament, Rada a Evropská komise.
Tato brožurka odpovídá na tyto otázky jasně a jednoduše.
Rovněž podává stručný přehledagentur a dalších orgánů, které se podílejí na činnosti Evropské unie. Jejím cílem je nabídnoutvám užitečného průvodce po rozhodovacím procesu v EU.
Další informace o Evropské unii
Na internetu jsou k dispozici informace ve všech úředních jazycích Evropské unie. Získáte je na serveru Europa: europa.eu.int
Po celé Evropě jsou stovky místních informačních center EU. Adresu nejbližšího z nichnaleznete na této webové stránce: europa.eu.int/comm/relays/index_en.htm
Můžete se na ni obrátit prostřednictvím této bezplatné linky:00 800 6 7 8 9 10 11(při volání mimo území EU můžete použít placenou linku: +32-2-299 96 96), nebo prostřednictvím e-mailové schránky umístěné na: europa.eu.int/europedirect
Publikace o Evropské unii v češtině můžete získat v:
Informační kancelář Evropského parlamentu Jungmannova 24, 111 21 Praha 1Tel: 255 708208Fax: 255 70 82 00 eppraha@europarl.eu.int www.evropsky-parlament.cz
Zastoupení Evropské komise v České republice Jungmannova 24, 111 21 Praha 1Tel.: 224 312835Fax: 224 312850E-mail: press-rep-czech@cec.eu.int www.evropska-unie.cz
Zastoupení a kanceláře Evropské komise a Evropského parlamentu existují ve všech zemích Evropské unie.
Základní fakta a čísla o Evropě a Evropanech
Obsah
Evropská unie — úspěšný projekt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .3
Evropská unie — rodina se stále rozrůstá . . . . . . . . . . . . . . . . . .4
Obchod a ekonomika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46Výroba v EUEU —přední obchodní velmoc EU —boj proti chudobě ve světě
Doprava, energetika a životní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . .54Na cestách Energie pro lidi Ochrana životního prostředí
Rozloha a obyvatelstvo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7Jak velká je Evropská unie?Kolik žije v EU lidí?Evropané stárnou Evropa —nový domov
Společný život v Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .66Šťastní Evropané s podobnými problémy Společné studium Popovídat si se sousedy Příznivci nebo skeptici?
Životní úroveň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18Jsou Evropané bohatí?Jak jsou na tom Evropané se zdravím?Spravedlivá a starostlivá společnost
Kandidátské země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .74Jak jsou tyto země velké a kolik lidí tam žije?Jsou tyto země bohaté?Lidé v práci Nadšení Evropané?
Vzdělání, výzkum a informační společnost. . . . . . . . . . . . . . . .27Vzdělání —investice do lidí Které obory Evropané studují?Lepší vzdělání znamená lepší vyhlídky na práci Informační technologie —nezbytný nástroj Výzkum —klíč k budoucnosti
Evropané v práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .37Kolik lidí v EU pracuje?Co lidé v EU dělají Rovné příležitosti pro všechny?
Tatobrožurka pomocí různých tabulek a grafů představuje základnífakta a čísla o Evropské unii a jejích členských státech, někdy vesrovnání s jinými hlavními hospodářskými velmocemi.
Evropská unie je v mnoha ohledech velmi úspěšným projektem.Během půlstoletí dokázala nebývale zvýšit životní úroveň svých občanů.
Vytvořila jednotný trh bez hranic a zavedla jednotnouměnu euro.
Je jednou z hlavních hospodářských velmocí a jedním z nejvýznamnějších světových poskytovatelů rozvojové pomoci.
Početjejích členů vzrostl zešesti na 25 a v roce 2007 mají přistoupit dalšídva státy.
Pro zjednodušení byly některé číselné údaje zaokrouhleny směremnahoru.
Pokud je údaj označen hvězdičkou, znamená to, žeje pouzeprovizorní nebo že se jedná o odhad.
Zkratky použité pro jednotlivézemě jsou uvedeny v seznamu zkratek na straně 6.
Ne všechny evropské země jsou nebo si přejí být členy EU —Evropskáunie však vítá žádosti o členství od všech demokratických evropských zemí.
Udržuje úzké, přátelské vztahy se všemi svými sousedy v Evropě i na východním a jižním pobřeží Středozemního moře.
Mnohem více informací o Evropské unii je k dispozici na internetových stránkách Europa (http://europa.eu.int). Například Eurostat —statistický úřad EU —na svých internetových stránkách (http://eu- ropa.eu.int/comm/eurostat) zveřejňuje tisíce tabulek s podrobnýmistatistikami.
Tyto údaje jsou k dispozici zdarma.
Země EU se sice vzájemně velmi liší, spojuje je však odhodlání prosazovat mír, demokracii, právní stát a dodržování lidských práv.Snaží se tytohodnotypropagovat po celém světě, budovat a šířitprosperitu a ve vzájemné spolupráci ovlivňovat celosvětové dění.
Evropská unie — rodina se stále rozrůstá
V roce 2004 došlo k dalšímu rozšíření, tentokrát o Českou republiku,Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovenskoa Slovinsko.
Další dvě země —Bulharsko a Rumunsko —mají přistoupit v roce 2007.
A další dvě, Chorvatsko a Turecko, zahajujíjednání o členství v EU.
Evropská unie vznikla v padesátých letech 20. století jako „Evropskáspolečenství“.
Měla šest členských států: Belgii, Francii, Itálii, Lucembursko, Německo a Nizozemsko.
V roce 1973 se k nim přidalo Dánsko, Irsko a Spojené království, vroce 1981 Řecko a v roce 1986Španělsko a Portugalsko.
Posjednocení Německa vroce 1990 sesoučástí EU staly i východoněmecké spolkové země.
V roce 1992 získaly instituce Společenství díky novésmlouvě dalšípravomoci aodpovědnosti a byly zavedeny novéformyspoluprácemezi vládami členských států, čímž vznikla Evropská unie jako taková.
V roce 1995 se EU rozšířila o Finsko, Rakousko a Švédsko.
Kandidátské země
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha Evropské unie odpovídá pouze dvěma pětinám rozlohy Spojených států, EU má však o 57% víceobyvatel.
V počtu obyvatel je na třetím místě na světěpo Číně a Indii.
Porodnost v EU klesá a Evropané žijí stále déle.
Rozloha Evropské unie je téměř čtyři miliony kilometrů čtverečních.
Namapě světa nevypadá území EU příliš rozsáhlé — zahrnuje však 25 zemí.
Tytozemě se velmi liší rozlohou, od největší Francie po nejmenší Maltu.
Rozloha v roce 2001 (v tisících kilometrů čtverečních)
Rozloha (v milionech kilometrů čtverečních)
0 Zdroj:Eurostat, Světová banka.
Evropská unie má zhruba 457 milionů obyvatel — je tak na třetím místě na světě za Čínou a Indií.
Podíl obyvatel z rozvinutých zemí na počtu obyvatel celého světa se zmenšuje — ze30%vroce 1960na 19% v roce 2002.
Čtyři z pěti lidí na naší planetě dnes žijí vrozvojových zemích.
Tovyvoláváznačné obavy a je tojeden z důvodů, proč EU tolik podporuje globální rozvoj.
Již dnes je největšímposkytovatelem rozvojové pomoci na světě.
Počet obyvatel (v milionech) mil.
Těchto 457 milionů lidí žijících v EU není rovnoměrně rozděleno po celém kontinentu —některé země (a regiony) jsou osídleny hustěji než jiné.
Tovysvětluje, proč je pořadí zemípodle rozlohy někdy jiné než jejich pořadí podle počtu obyvatel.
Počet obyvatel k 1. lednu 2004 (v milionech) mil.
0 Zdroj: Eurostat.
Evropané žijí stále déle.
U dětí narozených v roce 1960 se dalo očekávat, že budou žítdo věku zhruba 67 let (u mužů) a 73 let (u žen).
Před čtyřiceti letyse u žen ve25 členských státech EU dalo očekávat, žebudou mít během svéhoživota (v průměru) více než 2,5 dítěte.
Porodnost však v Evropě klesá — nyní se dá očekávat, žeženy budou mít (v průměru) méně než 1,5 dítěte.
Jelikožje v EU stále méně mladých lidí,zmenšuje se i počet pracovních sil.
Jak je vidět níže, stále klesající počet pracujících musí podporovat stále rostoucí početdůchodců.
Pokud si chce Evropa udržet současný početpracujících obyvatel nebo jej zvýšit, musí podporovat příchod kvalifikovaných imigrantů a celoživotní vzdělávání, přispět k tomu, aby více žen pracovalo a aby více lidí obecně pracovalo alespoň na částečný úvazek i poté, co dosáhnou věkupro odchod do důchodu.
Také bypomohlo, kdyby Evropané měli více dětí!
Procento obyvatel vevěku 80 let a více, 1963—2003, EU-25
Zdroj: Eurostat.
Počet obyvatel Evropy vzrůstá v důsledku spojeného působení dvou faktorů: přirozeného růstu(tj. více lidí se rodí než umírá) a čisté migrace(tj. více lidí do EU přichází, než z ní odchází).
V současné době roste početobyvatel EU zejména díky čisté migraci.
Kdyby nebylo přistěhovalců,početobyvatel v Itálii, Německu a Řecku byvroce 2003 klesl.
Díky imigraci přicházejí do EUmladí lidé, které tolik potřebujeme jako součást pracovní síly EU.
Celkový nárůst v počtu obyvatel (modrá čára) a čistá migrace (červená čára) ve25 členských státech EU, 1992—2003 (na 1000 obyvatel)
Zdroj: Eurostat.
Evropa má dlouhou tradici pohostinnosti a poskytování útočiště lidem, kteří prchají předválkou nebo pronásledováním v problematických částech světa.
V době války roste početžadatelů o azyl, jako tomu bylo např. během konfliktů na Balkáně na počátku devadesátýchlet.
Od doby těchto konfliktů početžádostí o azyl v EU poklesl a v roce 2002 byl na zhrubastejné úrovni jako v roce 1990.
Počet žádostí o azyl ve25 členských státech EU, 1990–2002 (v tisících)
Zdroj: Eurostat.
Životní úroveň
Dobrá životní úroveň závisí na řadě faktorů, jakonapř. dostatku peněz a dobrém zdravotním stavu.Jsou Evropané bohatí a zdraví? Odpověď se v různýchzemích liší.
Chceme-li získat představu o tom, jaká je životní úroveň v určité zemi, můžeme změřit celkovou hodnotu všeho, co daná země vyprodukuje během kalendářního roku(její „hrubý domácí produkt“, HDP), a tento údaj pak vydělit počtem obyvatel.
Ceny v jednotlivých zemích se však liší, a právě tytocenovérozdíly je třeba eliminovat předtím, než můžeme srovnávat životní úroveň.
Lze toprovést tak,ževypočteme cenu srovnatelného a reprezentativního „koše“ zboží a služeb v každé zemi.
Tento údaj seneudává v národní měně, ale vespolečné uměle vytvořené měně, která se nazývá „standard kupní síly“.
Pokud porovnáme HDP na obyvatele podle standardůkupní síly, získáme odpovídající srovnání životníúrovně v různých zemích.
Jsou Evropané bohatí?
Za posledních deset let se životní úroveň v Evropě výrazně zvýšila.
V roce 1995 bylo HDP naobyvatele (podle standardů kupní síly) ve25 členských státech EU 15200.
Životní úroveň v jednotlivých zemích EU je různá.
Nejvyšší HDP na obyvatele (podle standardů kupní síly) má Lucembursko a nejnižší Lotyšsko.
Evropská unie se snaží posílit své hospodářství, aby bylo konkurenceschopnějšía vytvořilo více pracovních míst, aby tak všichni mohli mít vyšší životní úroveň.
HDP na obyvatele podle standardů kupní síly, 2003
0 Zdroj: Eurostat.
Životní úroveň je rozdílná i v rámci jednotlivých zemí.
V některých regionech EU, jak ukazuje mapa, je HDPna obyvatele podle standardů kupní síly nižší než 50 % průměru 25 členských států EU.
V jiných regionechje o 25% vyšší než tento průměr.
Strukturální fondy EU se snaží tytorozdíly zmírnit zvyšováním životní úrovně vchudších regionech.
Více než35% rozpočtu EU jde na podporu hospodářství těchto regionů, což na oplátku posiluje celou EU.
HDP na obyvatele podle standardů kupní síly jako procento průměru 25 členských států EU, 2002
Méně než 50%50—75%75—90%90—100%100—125%125% nebo více Žádné údaje
Tytoúdaje byly k dispozici dne 25. ledna 2005. Údaje týkající se francouzských zámořských departmentů se týkají roku2000.Zdroj:Evropská komise.
Jak jsou na tom Evropané se zdravím?
Kouření, špatné stravovací návyky a nedostatek pohybu patří mezi faktory,které zvyšují riziko vzniku rakoviny a ischemických chorob srdečních, při nichž ucpané nebo poškozené tepny přivádějí do srdce málo krve.
Je zajímavé, že v EU na tytonemoci umírá více mužů než žen a existují velké rozdíly v počtu lidí trpících těmitochorobami mezi jednotlivými členskými státy.Vroce 2000 mělo nejvyšší míru úmrtnosti na rakovinu Maďarskoa v případě ischemických chorob srdečních tobylo Estonsko. Nejnižší úmrtnost na rakovinu mělo Finsko a v případě ischemických chorob srdečních Francie.
Úmrtí v důsledku rakoviny a ischemických chorob srdečních na 100000 obyvatel ve25 členských státech EU, 2000
Zdroj: Eurostat.
Sport je prospěšný pro zdraví.
Podle průzkumu Eurobarometr provedeného kekonci roku2004 zhruba 38% lidí v EU sportuje alespoňjednoutýdně.
Existují však rozdíly mezi jednotlivými zeměmi: nejvyšší procento sportujících je ve Skandinávii a nejnižší v některých jižních zemích,jako např. v Portugalsku, a v některých nových členských státech, např. v Maďarsku.
Existují však výjimky, které nepotvrzují tytorozdíly mezi starými a novými zeměmi: například Slovinci jsou fyzicky velmi aktivní.
Procento dotázaných lidí v jednotlivých zemích, kteří vůbec nesportují, 2004
0 Zdroj: Eurobarometr.
Obecně se sportu věnuje více mužů než žen a také platí pravidlo, žečím je člověk mladší, tím větší jepravděpodobnost, žeje fyzicky aktivnější.
Níže je uvedeno procento lidí v jednotlivých zemích EU, kteří odpověděli, ževůbecnesportují.
Spravedlivá a starostlivá společnost
Evropský sociální model má v různých zemích různou podobu, ale všechny země EU se snažívytvořit spravedlivou společnost, která o své občany pečuje.
Příjmy z výběru daní pomáhajífinancovat systémy sociálního zabezpečení (např. důchodovézabezpečení, zdravotnictví a systém dávek vnezaměstnanosti), které mají chránit zranitelné členy společnosti. Částkavěnovaná na jednoho obyvatele se v jednotlivých zemích liší.
Jak obyvatelstvo stárne, musí ti, kdo pracují, podporovat stále větší počet starších občanů.
Země EU jsou si tohoto trendu vědomy, takže měnísvé systémy sociálního zabezpečení, aby udržely náklady na sociální stát vmezích možností.
Evropský sociální model je třeba zmodernizovat,aby mohl být zachován pro příští generace.
Výdaje na čtyři druhy sociálního zabezpečení na jednoho obyvatele, podle standardů kupní síly Údaje se týkají 25 členských států EU, 2001
Zdroj: Eurostat.
Vzdělání, výzkum a informační společnost
Evropská unie se chce stát nejdynamičtější světovouekonomikou založenou na znalostech.
Toznamená, žemusí výrazně investovat do výzkumu (zdroje novýchznalostí) a do vzdělávání a školení, které lidem tytonové znalosti zpřístupňují.
Zejména důležité je školení pracovníků v dovednostech týkajících se informačních technologií a takésnadnější a rychlejší přístup k internetu pro školy,podniky a domácnosti.
Počet dospělých navštěvujících školicí kurzy v EU roste — v roce 2004 to bylo 9,4%.
V boji za hospodářský úspěch na celosvětovém trhučelí Evropská unie takovým soupeřům, jako je Japonskoa Spojené státy americké.
Vzdělání — investice do lidí
Vzdělání je klíčem k úspěchu jak pro jednotlivce, tak pro celou EU.
Kolik vynakládají jednotlivé země EUna vzdělávání svých občanů?
Celkové veřejné výdaje na vzdělávání (v procentech HDP za rok 2001)
Vzdělávání i po dokončení povinné školní docházky, zejména na vysokoškolské úrovni, je pro většinu lidí hlavní podmínkou úspěšné kariéryaje nezbytné i proto, aby EU měla dostatek kvalifikovaných pracovních sil.
Pozitivní je,ževe většině zemí EU studuje stále více osmnáctiletých.
Procento osmnáctiletých pokračujících vevzdělávání (na všech úrovních), 2002
0 Údaje ohledně některých zemí mohou být ovlivněny skutečností, žestředoškolské vzdělávání končí dříve než v jiných zemích.BE: údaje nezahrnují nezávislé soukromé instituce.CY a LU: většina studentů studuje v zahraničí, a není tedy zahrnuta.UK: údaje o obyvatelstvu pocházejí z roku2001.
Zdroj: Eurostat.
Které obory Evropané studují?
Evropské ženy, které ještě v minulé generaci byly méně vzdělané než muži, již muže dohnaly.
V roce 2001dokončilo vysokoškolské vzdělání v EU více žen než mužů.
Obory,které si Evropané vybírají, se liší v závislostina jejich pohlaví: více mužů si vybírá přírodní vědy, informační technologie a strojírenství; více žen si vybíráumění, humanitní vědy a právo.
Evropa potřebuje kvalifikované lidi vevšech oborech.
Zejména potřebuje více žen, které byse věnovaly kariéře,a více vědců (obou pohlaví), kteří byprováděli nezbytný výzkum.
Absolventi vysokých škol podle pohlaví a oborů ve25 členských státech EU, 2001
Zdroj: Eurostat.
Lepší vzdělání znamená lepší vyhlídky na práci
Obecně platí, že čím nižší má člověk vzdělání, tím je pravděpodobnější, že bude nezaměstnaný.
Pokud máčlověk dokončené „terciární“ vzdělání (např. univerzitní titul), existuje více než dvakrát vyšší pravděpodobnost, žezíská práci, než ten, kdo má pouze základní či nižší středoškolské vzdělání.
Míra nezaměstnanosti podle úrovně dosaženého vzdělání ve25 členských státech EU ulidí vevěku od 25 do 64 let, 2003
Stupeň 0—2: Absolventi nižšího středoškolského stupně Stupeň 3—4: Absolventi vyššího středoškolského stupně Stupeň 5—6: Absolventi terciárního stupně
Zdroj:Eurostat, průzkum pracovních sil, jaro.
Pocelé EU se stále více firem a domácností připojuje k internetu a stále více se obchoduje online, což zvyšuje efektivitu.
V roce2004 mělo v EU přístup na internet 89% podniků a 42% domácností.
Procento podniků s přístupem k internetu, 2004
0 Údaje o podnicích zahrnují pouze podniky s 10 a více zaměstnanci.Údaje týkající se FR a LUjsou za rok 2003.
Situace v jednotlivých státech EU se však liší.
Například v Dánsku mělo v roce 2004 přístupk internetu 69% domácností, zatímco v Maďarsku tobylo jen 14%.
Jednou zpriorit EUje zajistit, aby všichni její občané měli rychlé a spolehlivé připojení kinternetu a dokázalis ním pracovat.
Je třeba zmenšit rozdíly veschopnostech ovládat informační technologieu lidí v jednotlivých zemích a regionech.
Proto je novou strategií EU (od roku2000) investovat mnohem více do výzkumu, a tak konkurovat USA a Japonsku.
Ačkoliv celkové investice Japonska do výzkumu a vývoje jsou nižší než výdaje EU, představovaly investice do výzkumuv Japonsku v roce 2001 více než 3%HDP. VUSA tytovýdaje dosáhly 2,8%.
Evropská unie v roce 2001 vydala navýzkum pouze 1,9% HDP, ale do roku2010 hodlá tytovýdaje zvýšit na 3%.
Celkové výdaje na výzkum a vývoj vmiliardách eur ve25 členských státech EU, Japonsku a Spojených státech amerických v letech 1995, 1998, 2001 a 2002
Evropané v práci
Zaměstnanost je pro EU hlavní prioritou.
Aby se mohlastát nejdynamičtější anejkonkurenceschopnější světovou ekonomikou, musí pro své občany vytvořitvíce kvalitnějších pracovních míst.
Musí také zajistitrovné příležitosti pro muže i ženy, aby každý, kdochce, mohl pracovat.
Cílem je dosáhnout do roku2010 míry zaměstnanosti 70 %.
Míra zaměstnanostiv jednotlivých státech EU se však liší.
Rozdíly jsou také mezi muži a ženami.
Míra zaměstnanosti, 2003
0 Zdroj:Eurostat, průzkum pracovních sil, roční průměr.
Řešení nezaměstnanosti je pro EU naprostozásadní.
Míra nezaměstnanosti je vjednotlivých zemích a regionechrůzná.
V roce 2003 byla nejnižší míra nezaměstnanosti v regionu Bolzano v severní Itálii a nejvyšší byla 31,8% nezaměstnanost na ostrově Réunion, který je součástí Francie.
V průměru bylo v létě 2004 v EU nezaměstnaných 9,0% pracovních sil vesrovnání s5,4% ve Spojených státechamerických.
Míra nezaměstnanosti, srpen 2004
Co lidé v EU dělají
V padesátých letech dvacátého století pracovalo více než 20% obyvatel EU (tehdy pouze šest zemí)v zemědělství a zhruba 40% v průmyslu.
Do roku2003 tytoúdaje ve25 zemích EU klesly na 5,2%a 25,5%.
Oblast služeb se mezitím rychle rozrůstá a dnes zaměstnává více než dvě třetiny všech lidí pracujících v EU.
Zdroj:Eurostat, národní účty,roční průměr.
Rovné příležitosti pro všechny?
Vevšech věkových kategoriích v EU má práci více mužů než žen.
Někdy je tozpůsobenodiskriminací na pracovišti, jindy je tovýsledek osobního rozhodnutí nebo kulturníchtradic.
Míra zaměstnanosti podle věkových kategorií a pohlaví ve25 zemích EU, 2003
Zdroj:Eurostat, průzkum pracovních sil, roční průměr.
Vevšech zemích EU vydělávají ženy(v průměru) méně než muži.
Tento rozdíl vplatech mezi pohlavími je největší na Kypru, kde ženyv roce 2001 vydělávaly o 26% méně než muži.
Nejmenší je v Itálii (6%).
Pokud má EU zvýšit početpracujících lidí, potřebuje lepšíplaty a podmínky, aby přilákala na pracovní trh více žen.
Musí také přesvědčit příslušníky obou pohlaví, aby pracovali déle.
EU vyvíjí velké úsilí, aby pomohla lidem všech věkových kategoriínalézt práci a udržet si ji.
Její úsilí zahrnuje např. plány podporující práci na částečný úvazek a usnadňující skloubení kariérya soukromého života.
Rozdíl v platech mezi pohlavími, 2001
0 Zdroj: Eurostat.
Jedním z hlavních cílů EU je hospodářský pokrok.
V průběhu posledních 50 let, azejména od 80. let 20. století, bylo učiněno hodně pro odstranění překážekmezi národními ekonomikami států EU a pro vytvořeníjednotného trhu, který umožňuje volný pohyb zboží,osob, peněz a služeb.
Objem obchodů mezi státy EUznačně vzrostl azároveň se EU stala přední světovouobchodní velmocí.
Hrubý domácí produkt (HDP) Evropské unie, tj. objem zboží a služeb, které její hospodářstvíprodukuje, neustále roste.
Porozšíření EU z 15 na 25 zemí dosáhl její HDP zhruba stejnéúrovně jako HDP Spojených států amerických.
0 Zdroj:Světová banka, Eurostat.
Ačkoliv HDP v nových členských státech je obecně nižší než vestarých členských státech, stále roste zdravým tempem, vysokonad průměrným růstem v 15 starých členských státech.
Vevšech státech EU produkuje více než 60% HDP sektor služeb (tenzahrnuje např. bankovnictví, cestovní ruch, dopravu a pojišťovnictví). Průmysl azemědělství, i když zůstávají stále důležité, jižhodně zesvého hospodářského významu v minulých letech ztratily.
EU — přední obchodní velmoc
Ačkoliv v EU žije pouze 7%světového obyvatelstva, představuje zhruba jednu pětinu světového dovozu a vývozu.
Je tedy jednou z předníchobchodních velmocí ana světovém trhu hraje významnou úlohu.
Dvě třetiny celkového objemu obchodu EU tvoří obchod mezi státy EU, který je pro ekonomiky všech členských států nezbytně důležitý. V jednotlivých 25 zemích představuje více než polovinu celkového objemu obchodu, v některých případech dokonce okolo 80%, jak je uvedenoníže.
Obchodování s ostatními zeměmi EU, 2003 (jako procento celkového objemu obchodu v každé zemi)
0 Zdroj: Eurostat.
Díky jednotnému trhu je obchodování mezi zeměmi EU mnohem snazší, neboť zboží, služby,kapitál a osoby se nyní mohou volně pohybovat přes národní hranice.
Je totaké příjemnépro spotřebitele, kteří mohou v jednotlivých zemích hledat nejlepší nabídku!
EU je jedním z hlavních vývozců zboží, jak je vidět níže.
Nejvíce vyváží do USA ataké většinazboží, které je dováženo do EU, pochází z USA.Vletech 1999 až 2003 se však také více nežzdvojnásobil objem obchodování EU s Čínou a ta je nyní druhým největším dovozcem do EU.
EU je také důležitým obchodním partnerem méně rozvinutých zemí, což napomáhá jejich hospodářskému růstu.
Je jedním z největších dovozců zemědělských výrobků zméně rozvinutýchzemí.
Mezinárodní obchod se zbožím, 2002 (v miliardách eur) mld. eur
Zdroj: Eurostat.
EU — boj proti chudobě ve světě
I přes určitý pokrok v uplynulých několika desítkách let je chudoba stále celosvětovým problémem.
V roce 2001 žilo v subsaharské Africe 314 milionů lidí za méně než dolar na den.
I v Evropě a Střední Asii tobylo 18 milionů lidí.
Vzhledem k tomu, že EU je jednou z předních obchodních velmocí, má velkou odpovědnost za boj protichudobě ve světě a za podporu globálního rozvoje.
Snaží se využít svůj vliv ve Světové obchodní organizaci a zajistit spravedlivá pravidla světového obchodu, aby globalizace přinášela užitek všem národům, včetně těch nejchudších.
Je také největším poskytovatelem oficiální rozvojové pomoci na světě.
Oficiální rozvojovápomoc vyjádřená jako poměr z celkové pomoci, kterou v roce 2004 poskytlo 22 ze30 zemí OECD
Tytoúdaje jsou předběžné.Údaje týkající se 15 starých zemí EU zahrnují i pomoc poskytovanou prostřednictvím institucí EU.
Doprava, energetika a životní prostředí
Doprava a energetika jsou pro hospodářství EU životně důležité.
Udržitelný rozvojje pro EU hlavní prioritou, a protopři vytváření všech svých strategií a plánů bere v úvahu i aspekt životního prostředí.
Železnice a vnitrozemské vodní cesty(tj. řeky a kanály), které byly kdysi pro přepravu zboží a cestujících po Evropě tak důležité, dnes převážejí jen malé procento nákladů a cestujících.
Tři čtvrtinynákladů v EU jsou dnes přepravovány po silnici, stejně jako více než tři čtvrtiny cestujících.
Podle předpovědí zůstane silniční doprava zdaleka nejdůležitějším způsobem přepravy cestujících a prosperovat bude nadále i letecká doprava.
EU se snaží zmenšit hustotu dopravy na silnicích a zlepšit životní prostředí, a proto se snaží přesvědčit občany,aby cestovali veřejnou dopravou, a nabádá dopravní firmy,abynáklad převážely po železnici nebo po vodě. EU se také snažířešit hustotu dopravy na evropských letištích, a proto vytváří jednotný celoevropský systém řízení leteckého provozu („jednotnéevropskénebe“).
Používání čtyř způsobů přepravy cestujících ve25 zemích EU v letech 2000, 2010 a2030 (jako procento z celkového objemu přepravy cestujících měřeno počtem přepravených cestujících na kilometr)
Zdroj:Evropská komise.
Energie pro lidi
Dvě země EU (Dánsko a Spojené království) jsou díky svým zásobám ropyazemního plynu v Severním moři čistými vývozci energie,Evropská unie jako celek je však zvelké části závislá na externích dodavatelích energie.
V roce 2003 pocházela téměř jedna třetinaropydovezené do EU z Ruska.
Celkově dováží EU zhruba polovinu energie, kterou spotřebuje.
Čistý dovoz energie, 2002 (v tisících tun ropného ekvivalentu, TRE)1
Toje zhruba energetický obsah jedné tuny surové ropy.Zdroj:Eurostat.
Vzhledem k tétozávislosti na dovozu energie, zejména ropy, je Evropa citlivá na mezinárodní politické krize, jako byla např. ropná krize v roce 1973.
EU se usilovně snaží rozvíjetvlastní zdroje energie, včetně obnovitelných zdrojů.
Zásoby fosilních paliv (uhlí, ropyazemního plynu) jsou omezené a jejich spalování uvolňuje doatmosféry oxid uhličitý, což přispívá ke globálnímu oteplování.
EU se proto usilovně snaží rozvíjetčisté, obnovitelné zdroje, jako je větrná, solární, vodní a geotermální energie.
Cílem je do roku2010vyrábět 21% elektřiny v EU z obnovitelných zdrojů.
Procento elektřiny vyrobené z obnovitelných energetických zdrojů, 2002
0 Zdroj: Eurostat.
Ceny elektřiny pro domácnosti se v jednotlivých zemích EU velmi liší, zejména pokud se zohlední daně v těchto jednotlivých zemích.
EU sesnaží tytoceny snížit, a proto otevírá národní trhyselektřinou větší konkurenci a zároveň rozvíjí celoevropské sítě, které budou dodávat energiipo celé EU levněji a efektivněji.
Cena elektřiny pro domácnosti, leden 2004 (v eurech za 100 kilowatthodin, včetně daní)
0 Zdroj: Eurostat.
Podnebí v Evropě je obecně mírné, díky čemuž je její prostředí vhodné pro zemědělství.
Místní podmínky se však velmi liší, od arktickéhoseveru po Středomoří na jihu a od mírnějšího podnebí pobřežních oblastí po horká léta achladné zimy vnitrozemských oblastí.
Průměrná nejnižší teplota vlednu a průměrná nejvyšší teplota v červenci v hlavních městech 25 zemí EU
Zdroj:britský meteorologický úřad Met Office.
Průměrná nejnižší teplota v lednu
Průměrná nejvyšší teplota v červenci
Jednou z příčin globálního oteplování jsou „skleníkové plyny“, které do ovzduší vypouští automobily, elektrárny, zemědělské podnikya továrny.Mezi tytoplyny patří oxid uhličitý (CO2) a metan.
Podle Kjótského protokolu, který začal platit v roce 2005, musí 15 starých členských států EU do let 2008—2012 snížit emise skleníkových plynů o 8%(vesrovnání srokem 1990).
Vesnaze splnit tento cíl uzavřelo 15 starých členských států EU vzájemnoudohodu, podle které některé z nich mohou emise zvyšovat, zatímco většina hospodářsky vyspělejších členských států bude emise snižovat.
Osm zemí, které vstoupily do EU v roce 2004, má vlastní cíle snižování emisí.
Kypr a Malta žádný takový cíl nemají.
Emise skleníkových plynů v roce 2002 a cíl pro léta 2008—2012 (jako procento úrovně emisí v roce 1990)
Emise nebyly dosud dostatečně sníženy a pro splnění cílů Kjótského protokolu je nezbytnéaktivní zapojení všech občanů EU.
Spojené státy americké Kjótský protokol neratifikovaly.
Společný život v Evropě
Občané EU se stále více vzájemně poznávají a rozvíjíse u nich pocit, žejako Evropané patří k sobě — i kdyžne všichni jsou nadšenými zastánci EU.
Mnozí trávídovolenou v jiné evropské zemi a stále větší početlidídíky volnému pohybu v rámci EU studuje nebo pracujev zahraničí.
Velké procento evropských školáků setaké kromě vlastního jazyka učí alespoň jeden dalšíevropský jazyk.
Šťastní Evropané s podobnými problémy
V průzkumu veřejného mínění Eurobarometr provedeném na podzim 2004 řeklo osm z desetiobčanů EU, žejsou celkem nebo velmi spokojeni se svým životem, a většina vidí budoucnostoptimisticky. „Velmi spokojených“ bylo 23% dotázaných vesrovnání s 19% v podzimních průzkumech v letech 2002 a 2003.
Počet lidí, kteří tvrdí, žejsou zcela nespokojeni, v posledních deseti letech zůstává na poměrněnízkých 4%.
Procento občanů 25 zemí EU, kteří jsou velmi spokojeni, celkem spokojeni, nepříliš spokojeni, nebo zcela nespokojeni se svým životem, 2004
Zdroj: Eurobarometr.
Ačkoliv jsou obecně se svým životem spokojení, mají Evropané i určité starosti aproblémy.Tři zečtyř lidí se obávají nezaměstnanosti a špatné hospodářské situace, což jsou podlenich dva nejzávažnější problémy jejich země.
Pouze 16 % se domnívá, žemezi tatodvěnejzávažnější témata patří terorismus.
Výsledky se sice v jednotlivých zemích liší a odrážejí rozmanitost kultur a názorů v EU, přesto však tento průzkum ukazuje, žeobčané EU mají mnoho společných problémů.
Procento občanů 25 zemí EU, kteří se domnívají, že příslušná oblast patří mezi dva nejzávažnější problémyjejich země vroce 2004
Zdroj: Eurobarometr.
Stále více mladých lidí navštěvuje vzdělávací kurzy v jiné evropské zemi, než kde se narodili.
Je tozejména díky programům EU, jako např. Erasmus, které studentům iučitelům v Evropě umožňují mobilitu.
Od počátku jeho vzniku v roce 1987 se tohotoprogramuzúčastnil více než milion studentů.
Pospuštění Erasmus Mundusv roce 2004 se nyní tento program rozšířil na celý svět.
Jaké procento studentů Erasmus studovalo jednotlivé obory v letech 2002 a 2003
Zdroj:Evropská komise.
Popovídat si se sousedy
Podle průzkumu Eurobarometr uměla v roce 2001 více než polovina lidí v 15 starých zemích EU mluvit kromě svého mateřského jazyka alespoňještě jedním evropským jazykem.
V deseti zemích, které k EU přistoupily v roce 2004, hovořímnoho lidí rusky.
Procento lidí hovořících anglicky, francouzsky a německy jakožtocizím jazykem, 2002
0 Zdroj:Evropská komise.
Dokázat vést rozhovor v cizím jazyce je v mnoha směrech užitečné — pro studium vzahraničí, cestování, pracovní kontakty a mezinárodní přátelství — a přináší tomnoho nových pracovních příležitostí.Proto EU vede všechny své občany k tomu, aby se kromě svého mateřského jazyka naučili ještě dalšídva jazyky.
Němčina
Příznivci nebo skeptici?
Veřejná podpora Evropské unii se v jednotlivých zemích liší a kolísá i v průběhu doby.Podle nedávného průzkumu Eurobarometr jsou lidé nejvíce nakloněni členství v EU v zemích, které jsou již dlouho členy EU.
V mnoha zemích, které k EU přistoupily v roce 2004, selidé ještěnerozhodli.
Podpora členství v EU, podzim 2004 (jako procento dotázaných lidí)2
Členství v EU je dobré
Členství v EU je špatné
Nejméně nakloněni EU jsou lidé ve Spojeném království, které má zejména velmi „euroskeptické“novináře.
Nejsilněji Evropskou unii podporují obyvatelé Lucemburska, malé země s vysokouživotní úrovní, která je jedním zešesti zakládajících členských států.
Kandidátské země
Pokud některá země podá přihlášku kečlenství v Evropské unii a tatopřihláška je oficiálně přijata, nazývá se „kandidátskou zemí“. V současné době existují čtyři kandidátské země: Bulharsko, Chorvatsko,Rumunsko a Turecko.
Aby mohla kandidátská země přistoupit k EU, musímít stabilní demokratickou vládu a instituce, kterézajišťují fungování právního státu a dodržování lidských práv.
Musí mít také fungující a konkurenceschopnou tržní ekonomiku a státní správu schopnouzavést vpraxi zákony a politiky EU. Konkrétní podmínky členství pro jednotlivé země jsou vypracovávány v průběhu vyjednávání s Evropskou komisí.
Dvě kandidátské země (Bulharsko a Rumunsko) jižzavršily vyjednávání o členství a směřují kevstupu do EU v roce 2007.
Jak jsou tyto země velké a kolik lidí tam žije?
Kandidátské země se liší co do velikosti od nejmenšího Chorvatska po největší Turecko.Kdyby všechny tytočtyřizemě vstoupily do EU, vzrostl bypočetjejích obyvatel ovíce než 100 milionů,což je nárůst o zhruba 23 %.
Počet obyvatel v roce 2004 (v milionech)
Rozloha (v tisících kilometrůčtverečních)
0 0 Zdroj:Evropská komise.
Pokud srovnáváme HDP na obyvatele podle standardů kupní síly, jsou kandidátské země vprůměru chudší nežstáty EU. Přestoje však například Chorvatsko na úrovni 45% průměru 25 států EU, což znamená, žeje bohatšínež nejchudší současný člen EU (Lotyšsko — 41%).
HDP na obyvatele podle standardů kupní síly, 2003 (jako procento průměru 25 členských států EU)
0 Zdroj: Eurostat.
Hospodářské reformy z nedávných let přinesly v kandidátských zemích velké změny a pomohly vytvořit novápracovní místa.
Míra zaměstnanosti je vevšech kandidátských zemích nižší než průměr v 25 státech EU, ale Bulharsko, Chorvatsko i Rumunsko mají vyšší míru zaměstnanosti než Polsko (země EU s nejnižší mírouzaměstnanosti v roce 2003).
V kandidátských zemích, stejně jako v 25 zemích EU, jsou služby (včetně cestovního ruchu) důležitou součástíekonomiky.
Nicméně v Bulharsku, Rumunsku a Turecku je v zemědělství zaměstnáno mnohem vyšší procento obyvatelstvanež v 25 zemích EU.
Míra zaměstnanosti, 2003
Údaje týkající se Chorvatska jsou za rok 2002.Zdroj:Eurostat, průzkum pracovních sil, roční průměr.
Údaje týkající se Chorvatska jsou za rok 2002.Zdroj:Evropská komise.
Vetřechz těchto zemí věří výrazná většina lidí, žečlenství v EU pro ně bude dobré, v Chorvatskuvšak výsledek nebyl tak jednoznačný.
Podpora členství v EU podle jednotlivých zemí (jako procento dotázaných lidí)3
Členství v EU je dobré
Členství v EU je špatné
Rozšiřování EU v letech 2004—2007 spojuje kdysi rozdělený kontinent a vytváří v Evropě rozsáhlou oblast stability a prosperity.Je tooblast, kde je zajištěna demokraciea právní stát a kde jsou dodržována lidská práva.
Evropská unie však nechce, aby mír, demokracie, stabilita a prosperita končily na jejíchhranicích. Nechce znovu rozdělenou Evropu — tentokrát kvůli překážkám mezi EU a jejími sousedy!
Proto se EU snaží navázat úzké vztahy se zeměmi, se kterými sousedí(Ruskem, Běloruskem, Ukrajinou, Moldavskem, s kavkazskými a balkánskými zeměmi),i dalšími spřátelenými zeměmi na Blízkém východě a v severní Africe.
EU s nimi konstruktivně spolupracuje v politických i ekonomických otázkách a snaží se jim poskytnout snazší přístup na svůj jednotný trh, čímž chce přispět k šíření prosperity,stability a demokratického pokroku vesvém okolí.
S balkánskými zeměmiuzavřela Evropská unie zvláštní „dohody o přidružení“, které byměly připravit cestupro jejich případné členství v EU.
Rozšiřování bude EU v letech 2000—2006 stát jen zhruba jednu tisícinu jejího ročního HDP.
Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství
Evropská unie (EU) se se svými 25 členskými státy rozkládá na velké části evropského kontinentu.
Popřistoupenídvou dalších zemí v roce 2007 bude mít EU téměř půl miliardy obyvatel.
Evropská unie se snaží být spravedlivou společností, která pečuje o své občany.Všechny země EU jsou odhodlányprosazovat mír, demokracii, právní stát adodržování lidských práv a společně pracují na šíření těchto hodnot pocelém světě.
EU se chce stát konkurenceschopnější a úspěšnější, a proto vytváří nová alepší pracovní místa asnaží se své občanydále vzdělávat.
Vespolupráci se svými sousedy se EU snaží šířit prosperitu a demokratický pokrok i za svými hranicemi.
Tatobrožurka pomocí tabulek, grafů a ilustrací předkládá základní fakta a čísla o Evropské unii.
Ve zvláštní části zahrnuje i země, které podaly žádost o členství v EU.