tento mail je primarne urcen nasim bednu-2004-nehrajicim teammates. A dodatecne pripojuji I prahory, mam dojem ze by je nas pohled na nas vzajemny souboj taky mohl zajimat.
Podrobny popis prubehu hry se urcite casem dozvite mj. I podrobnym mailem, ted jdu za chvilku spat takze jen strucne zodpovim, resp. dovysvetlim, protoze zodpovezena byla uz v subjectu, otazku ktera vas jiste, co si budeme nalhavat, zajima ze vseho nejvic: Skoncili jsme pred prahorama?
Nez k ni prejdu, strucne celkove: skoncili jsme 9. z 9 tymu ktere vubec dosly pred 12:00, prichod asi 11:40, prvni tym asi 7:22(!). Potom dalsich asi 8 tymu, a mezi nimi I PRAHORY, take dosly, ale s napovedou. Ty jsou v celkovem poradi az 2. kategorie, az za vsemi bez napovedy.
Ac se to na prvni pohled asi nezda, ja osobne (a myslim ze nejen ja ale vsichni z naseho teamu) povazuju tento vysledek za velmi uspokojivy a okolo pulnoci jsem v nej rozhodne nedoufal. A jeste jedna predbezna informace: hra se nam vsem velice libila, trasa I sifry byly vesmes hezke a az na jedinou sifru kde mame velke vyhrady ke spouste technickych chyb byla I organizacne bezchybna, coz je po nasich zkusenostech s Tmou velmi velmi prijemna a pozitivni dojem umocnujici zmena.
No a ted konecne k tem prahoram, zejo! Ale teda velestrucne.
Ale toto si neodpsutim rozvest, zde bych rad dokumentoval nas rozdilny pristup. Do prahy jsme jeli spolecne busem.
Prahory: 13:15 vsichni na miste, Radek a Tom gemy napechovane k prasknuti sahajici vysoko za ne a nad ne, Bednarske listy odrikavaji nazpamet. Absolvovat z fleku 14ti denni putak by jim myslim necinilo velkych potizi.
FIMAN: z brna jedeme jenom ja a Lukas. Ja na miste, velmi lehce a zrejme nedostatecne oblecen (budu si asi muset jeste v praglu neco dokoupit u vietnamcu), ultralehky batuzek z poloviny naplnen cokoladou. Lukas zatim nikde, je 13:30 a bus ma prave odjet. 13:32 Lukas pribiha se zavazadlem podobnym memu. Bednarske listy jsem dosud nevidel, nemam je a rad bych si je pujcil od prahor na tu chvilku nez se mi podari usnout. Radek nepujci, Tomas ano. Rozumim jen "sifre" Nerusit, Z=RU, pekna. Jdu spat. Lukasovo sedadlo prodali dvakrat a tak sedi ve predu vedle ridice, takze stejne ani nemuzeme nic konzultovat.
Na stanovistich 1, 2 nic zasadniho nekazime ale cenne minutky nam urcite utikaji ne uplne optimalni organizaci (detaily jindy), takze se vicemene "vezeme v mainstreamu". Prvni nas velkej zakys je na celkem jednoduche sife 3. Je to zakuklena morseovka, asi hodinu rozvijime daleko slozitejsi cesty, ktere jsou BTW. jak nam pak potvrdili orgove naschval vykalkulovany tak aby zavadely, pak uz se ze zoufalstvi presouvame do sverazne cajovny, tam poprve zkousime I spravnou morseovku, ale diky trivialni technicke chybce ju zamitame jako k cili nevedouci. Az za dalsi pulhodku ji opet prezkoumavame a zjistujeme ze to je ono. Celkem tedy cca 90min na sifre kterou nasi konkurenti jiste davali za 10-30min. Pak jedeme celkem svizne dal, ale protoze prsi nelitujeme u zadne sifry 5-10min na to abychom se na lusteni presunuli na nejake chranene a prijemenjsi misto, cimz v souctu jiste taky neco malo na "drsnaky" treba I z prahor ztracime. Ve vyhledavani techto mist je nam neocenitelnym pomocnikem Hrabosh, ktery ma prahu obslaplou jak malokdo a tak postupne navstevujeme: Uz zminenou cajovnu, jeho office par metru od senatu, stanici lanovky na petrin, klub deskovych her Paluba ci co, atd. Velmi zajimave a zpestrujici! Po stanovisti cislo sest se presouvame salinou za Prahu (asi zacne terenni cast) a vola nam Martina z Prahor: tak kde jste vy, my jsme na 9. a uz tri stanoviste jsme prvni... Radeji zavesuji. Jsme v riti, ale to jsem ji nerek.
Pak jedeme a jedeme, prijde me ze celkem normalne, takze mame za to ze naskok Prahor se rozhodne nemensi. Nekdy okolo 3:00 na 2 hodky zakysavame (ta sifra s technickyma chybama), tady muzou Prahory klidne dalsi hodku na nas dat. Pak jedem zase dal (detaily jindy) a najednou 13., basen s akordama. Lukas s Whebem to davaji on-the-fly, fakt za chuze, zastavujeme jen na cca 3min na sepsani vysledku. Jaktoze nam kruci jeste nevolaj ty prahory ze uz jsou davno v cili? To uz si rikame tak od 6:30, ted je 8:00, tak jim volame. Martina: prave jdeme na 15. Martin: Ee? My jdeme na 14., tak to uz na nas v cili tu chvilku pockejte. Co jste proboha delali? ... nic moc se nedovidame.
A je tu sifra 14. Anabaze na dve a pul hodiny nakonec, o tom jindy, ale okolo 9:30 sokujici telefonat od prahor: Jsme v cili, S JEDNOU NAPOVEDOU. Asi na sebe nebudeme cekat. Cau. U nas sok, zmatek: kecaji? chcou nas zmast? Nevime. Sereme na to, verme jim, rekneme ze nekecaji. Takze musime dokoncit bez napovedy! Za kazdou cenu. A budeme pred prahorama. To nam vleva novou energii do zil. Po zahozeni slepe koncepce to Wheb nekdy 10:30 dava! 11:40 jsme v cili. Prahory cca 9:30 mimo hlavni vysledovku, opravdu si vyzadali napovedu. Proboha na co?? Na 13! Ano, ty akordy co je dal Lukas s Whebem on the fly!!!!!! Ani orgove tomu dlouho nechteli uverit. Bizarnejsi preskoceni prahor si opravdu jen tezko dovedeme predstavit. Ale potesi, co si budeme vykladat. Mame z toho radost, ale neni to radost skodoliba, opravdu. Osud si proste takto nekdy s clovekem pohraje.
Leda ze by ovsem zasahla nejaka vyssi moc, sama prozretelnost. Protoze kdyz jsme kdysi pred lety, davno pred Bednou, orgum Tmy v cele s Radkem velmi podobny (mam temer dojem ze uplne stejny) system napoved navrhovali, vytrvale jej odmitali a odmitaji. A ejhle, najednou je Radkovi s prahorama dobrej. Kazat vodu a pit vino, to se, holenkove, nevyplaci.
Takze zase za rok!
Manec
Tmou v Cajzlgradu
Hra Tmou je jistě čtenářům Ajeťáka dobře známá, neboť se o ní mohou dočíst pokaždé, když se v Brně koná. V podstatě jde o hru podobnou klasické cestě za pokladem. Hráči jsou rozdělení do skupin, každá skupina putuje po stanovištích. Na každém stanovišti je zpravidla šifrovaná zpráva, která vám prozradí, kde leží další stanoviště. Kdo dojde do cíle první, vyhrál. Hra je však určená pro dospělé (typicky vysokoškoláky), používají se proto šifry daleko těžší než na pokladě. Celá akce navíc začíná pozdě odpoledne a trvá do druhého dne do rána a probíhá nejprve ve městě a poté v jeho okolí.
Hra Tmou, která se už čtyři roky hraje v Brně, dorazila loni i do Prahy, kde se organizace ujala skupina matfyzáků (studentů MFF UK) a pojmenovala ji Bedna. Hned na začátku se hodí říct, že Bedna má daleko vyšší úroveň než Tmou, protože organizátoři nedělají školácké chyby jako v Brně, používají šifry, u kterých je potřeba myslet a ne hádat a mají vypracovaný systém nápovědy, který umožní týmům, které si uprostřed noci neví v hlubokém lese rady pokračovat ve hře.
Náš tým FIMAN++, který na Tmou pravidelně vítězí (když ne fakticky, tak alespoň morálně), se letos rozhodl zkusit své štěstí v Praze, městě, které nikdo z nás nezná. Od počátku byl naším největším soupeřem tým Prahory, plný našich současných či bývalých spolužáků, obsahující jednoho organizátora brněnské Tmou, loňský vítěz Bedny.
Protože zájem o hru je velký, proběhla tři týdny předem kvalifikace. Prvních 200 týmů se pak mohlo Bedny zúčastnit. Kvalifikační úloha se na internetu objevila v osm hodin večer a Prahory neměly už o půl deváté co dělat (skončily první). Ne tak my. Kvalifikaci jsme podcenili, byli jsme každý někde jinde a těžko jsme se domlouvali. Nakonec jsme se sjeli u Argila doma a úlohu ve 23:59 vyřešili s pořadím hluboko ve druhé stovce.
Během dalších týmů proběhly v našem týmu drobné změny. Brněnský základ (já, Argil a Argilův bývalý spolužák Manec) doplnili dva Pražáci, které Argil sehnal. Hrabosh, rodilý Pražák, který se dopravuje zásadně na kole a živí se projektováním cyklostezek, a Lubo Bezejmenný, Slovák, který v Praze pracuje. V pátek 23.4. jsme se všichni sešli a vydali se na Letnou, kde měla v 17:17 hra začít. Rozdali jsme si Bednářské listy (dvoustrana, o které si nezasvěcený může myslet, že jsou to noviny, ve skutečnosti obsahovala spoustu nápověd a klíčů k řešení šifer) a přemýšleli jsme, jak se 1000 lidí dozví, kde hledat první zprávu.
Najednou se nad davem hráčů začaly vznášet balónky, ve kterých jsme po chvíli objevili morseovkou napsané METRONOM". Vydali jsme se tedy k metronomu, kde nás v davu skejťáků čekal první úkol. Na kandelábrech (pardon, v Cajzlgradu mají pouliční lampy) v okolí byly nalepené symboly, občas jsme si mohli přečíst jaké písmeno který symbol znamená. Zpráva obsahovala jen čísla lamp, která jsme si postupně nahradili písmeny a vyšlo nám PÍSECKÁ BRÁNA PŘÍKOP". S tím měli i Pražáci problémy, páč Písecké brány byly v Praze tři. Dvě už jsou naštěstí zbourané a u té třetí jsme zprávu našli. A přišel první zákys.
Zpráva byla plná čísel, teček, pomlček, lomítek a mezer. Když jsme se na lomítka a pomlčky (mínus) dívali jako na matematické operátory a tečku brali jako desetinnou, vyšla nám spousta celých(!) jednociferných čísel, ze kterých jsme však nebyli schopni nic vyčíst. Začínali jsme si myslet, že je to na dlouho, navíc foukal čím dál tím větší vítr a předpověď počasí i pohled na oblohu slibovali bouřky a silný déšť. Zašli jsme do čajovny, objednali si čaj a pustili jsme se do dalších pokusů. Pak na to Argil přišel. Čísla byla jen matoucí, tečky, čárky a lomítka byla morseovka. Toto jsme zkoušeli i předtím, jenže jsme jako oddělovače písmen brali i zlomy řádku, tudíž nám nic smysluplného nevyšlo. Kopli jsme do sebe právě donesené čaje, nechali čajovníkovi čtvrt tisíce korun a vydali se k popelnici na Thúnovskou 27. Cestou jsme si nadávali, jak jsme blbí, že nám morseovka trvala hodinu a půl.
Máte-li doma Corel, zkuste si dát přes sebe dva černé nápisy pomocí operace XOR. Plochy, které jsou černé jen na jednom nápisu, budou černé, plochy, kde není žádný nápis, nebo kde se nápisy překrývají, budou bílé. A teď si představte, že takovýchto nápisů bylo přes sebe pět. Hrabosh nás zavedl do své nedaleké kanceláře, kde nám šifru zkopíroval a začal vařit čaj. Sotva jej uvařil, zprávu jsme vyluštili a vydali se na Kampu do parku.
Začalo pršet. Na Kampě nás čekala zpráva plná slov, v nichž byla přeházená písmena. Na svých místech bylo zpravidla jen první a poslední písmeno. Protože zpracování textu v hlavě probíhá po slovech, dal se text v pohodě číst. Dozvěděli jsme se z něj však pouze to, že se dá v pohodě číst, o umístění další zprávy ani slovo. Před deštěm jsme se schovali v dolní stanici lanovky na Petřín. Argil nám jako psycholog potvrdil, že prostředí, ve kterém zprávu luštíme, má na úspěch luštění velký vliv. Vybírali jsme si tedy místa, kde bylo sucho, teplo a světlo a kde si budeme moci sednout. A to se nám vyplatilo. Zanedlouho si někdo všiml, že některá písmena (kromě prvních a posledních) jsou na svém místě a z těchto písmen jsme složili zprávu KINSKÉHO ZAHRADA VRATA", kde nás čekalo pexeso.
Pršelo stále. Tentokrát nás Hrabosh zavedl do herního klubu Paluba, kde nám opět uvařil čaj, zatímco my jsme seděli u stolu a stříhali zprávu na čtverce, které bylo potřeba složit k sobě. Každý čtverec měl u každé hrany napsané slovo. Když jsme čtverce složili k sobě tak, aby spolu jednotlivá slova, která jsme k sobě dávali, souvisela, vyšlo nám, že další zprávu máme hledat u kašny u Tančícího domu.
Tentokrát jsme stihli čaj i vypít. Posezení u stolu, v teple a suchu nám opravdu pomohlo. Když jsme viděli týmy, které luští na dlažbě, pod lampou a pod deštníkem, museli jsme je litovat. Trochu nás znervózňovalo, že nevíme, jak jsou na tom Prahory. A ještě víc nás znervózňovalo, že kdykoliv jsme přišli na nějaké stanoviště, hemžilo se to tam dalšími týmy, takže první jsme rozhodně nebyli.
U tančícího domu nás čekala šachovnice. Jak jsme se později dozvěděli, byla to zpráva, která dělala problémy nejvíce týmům a 46 z nich si dokonce vzalo nápovědu. My jsme však měli předem v Bednářských listech v šachové rubrice zvýrazněná písmena A-H a tudíž jsme věděli, z jakých sloupců máme písmena postupně číst. Za čtvrt hodiny nebylo co řešit a my jsme se z příjemného prostředí stanice metra Anděl vydali zpět do deště. Zpráva nás posílala na nádraží v Modřanech, což bylo dost daleko. Končí městská část hry a my se vydáváme do tmy okrajových lesů hlavního města.
Na hodinkách máme 22:40, když nám telefonují Prahory, aby se pochlubily, že jsou na deváté zprávě (my jsme právě vyluštili šestou) a že jsou už tři zprávy první. Na modřanském nádraží je už spousta týmů, které luští v podchodu, na nástupišti i pod mostem. Vyzvedáváme si zprávu a opět investujeme nějaký čas do přesunu na místo, kde se nám bude dobře luštit. Tentokrát je to chodba před barem. Sice tam přes nás občas zakopne nějaký opilec shánějící se po nadržených holkách, ale v zásadě máme na luštění klid. A hlavně, je tam teplo, světlo a sucho. Nejprve je potřeba doplnit chybějící písmena do posloupnosti (viz Kvíz z Bedny v tomto Ajeťáku). Tato písmena pak v přiložené tabulce 6x6 určí mřížku, pomocí níž se pak známým způsobem vyluští zpráva zapsaná opět v tabulce 6x6.
Zpráva nás posílá k ústí Komořanského potoka ke kontejneru. Hledání nám tentokrát nějaký čas zabere, v mokré trávě to není úplně příjemné, ale zprávu nakonec nacházíme. Jako místo na luštění si vybíráme prodejnu Škoda, která je hodně osvětlená. Mezi auty zaparkovanými sice venku, ale pod střechou, už je několik týmů, a tak se k nim přidáváme. Hlídač z nás je dost nervózní, tak ho ujišťujeme, že to tam tak bude vypadat celou noc. Zjevně to neuklidnilo ani jeho ani psa. Šifra to není jednoduchá. Písmena, která jsou kulatá (třeba D,O,P,C), se čtou odzadu, písmena, která jsou hranatá (třeba I,M,K,L), zepředu. Spousta týmů použila k luštění této zprávy nápovědu. Ne ale my, kteří máme Argila.
Ze zprávy jsme se dozvěděli, že máme jít na jih až k viaduktu a potom zalesněnou roklí k díře pod bývalou silnicí. Zrovna neprší, ale všude je morko a bláto. Jdeme po pěšině podél jakési velké řeky. Onen viadukt je spíše taková díra pod železnicí, kde se člověk stěží narovná. Cestu si krátíme vtipy o Pražácích. Nalézáme obrázek deseti provázků a přesouváme se k asi půl kilometru vzdáleným domům v naději, že najdeme místo, kde se budou dát luštit. Před jednou garáží je kousek suchého místa, kam si sedáme a doufáme, že nás nikdo nevyhodí. Zprávu máme po chvíli vyluštěnou a pokračujeme ke studánce Pod šancemi. Kolečko plné teček je potřeba přeložit podle správné osy a prosvítit baterkou, abychom si přečetli mapovou značku transformátoru a nápis TOČNÁ", což je vesnice asi 3km daleko na kopci. Tam docházíme něco před čtvrtou hodinou ranní a nacházíme dlouhý text. Dlouhé texty nám nejdou. Navíc přichází spánková krize. Luštíme opět před garáží na metrovém pásu sucha. Jakmile chce někdo natáhnout nohy, začne mu na ně pršet. Popíjíme kafe z termosky a povzbuzující nápoje z plechovek. Zprávu potom vyluštíme za vydatné pomoci delfské metody (kouknete se na zprávu a řešení uhodnete). Další cíl je bažantnice, začíná se rozednívat.
U bažantnice musíme poskládat ze šipek uzavřenou cestu a přečíst podle ní písmenka, která nás posílají k rybníku na prodloužení ulice Na šejdru, což je dost daleko. Naštěstí už jezdí autobusy, tak si cestu můžeme zkrátit. U rybníka, kromě toho, že začíná opět po asi dvouhodinové přestávce pršet, nacházíme šestiřádkovou písničku i s akordy. Zpívat ji asi nemá smysl, ale rozložit akordy na jednotlivé tóny, které nám pak určí písmena ve zprávě, ano. Zprávu jsme vyluštili za chůze během asi 10 minut. Protože předpokládáme, že Prahory už musí být v cíli, zaráží nás, že se nám ještě mobilem nepochlubily. Tak jim voláme my. Dozvídáme se, že musely použít nápovědu a že teprve teď jdou od poslední zprávy. Později se dozvíme, že nápovědu použily právě na akordovou šifru, když si s luštěním nedokázaly poradit přes tři hodiny
U pošty, kde by měla být poslední zpráva, nalézáme graf, v jehož tvaru okamžitě poznáváme mapu Prahy. Usadíme se před nějakým podnikem, který má před vchodem krytou plochu. Svítí sluníčko, nefouká. Rozložíme mapu Prahy a snažíme se na ni graf nějakým způsobem přenést. Jsme do toho tak zapálení, že si ani neuvědomujeme, že uplyne hodina a půl. My ovšem nemáme žádný výsledek, když nepočítám informace, které jsme si navzájem vsugerovali. Když dojdeme do cíle před polednem, budeme lepší než Prahory, které použily nápovědu, což je úžasní motivace. Pak přicházíme na to, že součty čísel v uzlech grafu na cestách spojujících očíslované koncové body určují písmena v abecedě, která dávají smysl. Po dvou hodinách přichází obrovská radost. Čmáranice do mapy byla úplně zbytečná, jedinou pomůckou byla abeceda.Rychle se sbalíme a míříme do Kunratického lesa pod hrádek, kde nás čeká poslední úkol. Zobrazit zadané body pomocí optické čočky. K výpočtu ohniskové vzdálenosti postupně použijeme všechny vyluštěné zprávy. Tím získáme tajný kód, pomocí kterého si organizátoři ověří, že jsme cestou skutečně vyluštili všechny zprávy.
Ve tři čtvrtě na dvanáct dorážíme k Velkému altánku v Kunratickém lese, kde je cílové shromaždiště. Jsme devátí. Z týmů, které nepoužily nápovědu už to do poledne nikdo nestihne. Před námi přišlo ještě mnoho dalších týmů, které však nápovědu použily, proto se v pořadí řadí až za nás, kteří došli bez nápovědy. Děkujeme organizátorům za skvělou hru a odcházíme do Roztyl na metro. Na Florenci ještě u pizzy celou hru zhodnotíme a nasedáme do autobusu, ve kterém cestu do Brna prospíme.
Pokud se chcete podívat na šifry, které se v průběhu Bedny luštily, najdete je na stránkách http://bedna.obluda.cz/ i se správným řešením. A pokud chcete příští rok hrát taky, tak vězte že bez Pražáka nemáte šanci.
Časy vyluštění jednotlivých šifer jsou: 1 18:18 2 19:50 3 20:30 4 21:05 5 22:00 6 22:35 7 23:24 8 00:40 9 02:04 10 02:50 11 05:05 12 06:55 13 07:58 14 10:40 15 12:20 Rozdíly časů vyluštění šifer týmů FIMAN++ a Prahory, první sloupek je celkový rozdíl, druhý jeho změna. Lze to interpretovat i tak, že díky hledání vhodného místa FIMAN++ ztrácel okolo 10-ti minut na kontrole (spočteno Lukášem Veselým) start 0:00 0:00 lampy 0:18 0:18 morseovka 1:26 1:08 xor napisy 1:28 0:02 pozice pismen 1:42 0:14 pexeso 2:02 0:20 sachovnice 2:17 0:15 mrizka 2:25 0:08 kulate/hranate 2:50 0:25 uzliky 3:22 0:32 hvezdna obloha 2:50 -0:32 pismena ve vetach 4:02 1:12 sipky 4:40 0:38 akordy 1:22 -3:18 graf 3:09 1:47 cocka 2:54 -0:15 cil 2:47 -0:07